Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors
Filtrovat podle platnosti
Menu

6.6.4. Držba

Držba znamená, že někdo (držitel) vykonává nějaké právo pro sebe. Držet lze práva majetková, která umožňují trvalý či opakovaný výkon a lze je převádět na jiné osoby.

Pro to, aby někdo mohl být považován za držitele, musí být splněny dva základní předpoklady: faktická moc osoby nad věcí a úmysl nakládat s věcí jako s vlastní.

Tato situace je typická u vlastníka, není však vyloučeno, aby byl držitelem i někdo jiný – držitelem (nikoliv však vlastníkem) je např. osoba, která má věc a je v dobré víře, že nabyla vlastnické právo k této věci, ač ve skutečnosti vlastnické právo nezískala, neboť k převodu došlo na základě neplatné smlouvy.

NOZ stanoví vyvratitelnou právní domněnku, podle níž se držba považuje za řádnou, poctivou a pravou – tzn. že se předpokládá, že držba je řádná, poctivá a pravá, pokud se neprokáže opak.

Přestože držitel není skutečným vlastníkem, přiznává mu zákon určitá práva a ochranu. Držitel, kterého v jeho držbě ruší jiné osoby, se může bránit. Může se obrátit na orgán státní správy nebo na soud, dále se (což je novinka) může držitel rušení jiné osoby vzepřít i sám, nesmí však překročit meze nutné obrany, tj. nesmí se především bránit zjevně nepřiměřeně.