ADZ je svou povahou soukromoprávní předpis, který dává diskriminovaným osobám za podmínek stanovených právo domáhat se svých práv podáním žaloby v civilním řízení. Vedle ADZ však působí celá řada dalších předpisů, které upravují ochranu před diskriminací metodou veřejnoprávní. Rovněž sankce jsou zde zpravidla veřejnoprávního charakteru.
Těmito veřejnoprávními zákony jsou zákon o zaměstnanosti, školský zákon, zákon na ochranu spotřebitele, zákon o přestupcích.
Zákon o zaměstnanosti Zákon o zaměstnanosti zakazuje ve vztahu zaměstnavatele a osoby, která ještě není zaměstnancem (na takový vztah by se vztahoval zákoník práce), ale má způsobilost být zaměstnancem (= občan ČR a cizinec, splňuje-li podmínky). Zákaz diskriminace platí samozřejmě také pro stát zastupovaný Úřadem práce. Pokud jde o to, co se rozumí diskriminací, zákon o zaměstnanosti s účinností od 1.1.2012 již nemá vlastní úpravu a odkazuje na antidiskriminační zákon. Porušení zákazu diskriminace dle zákona o zaměstnanosti je přestupek (spáchá-li diskriminaci fyzická osoba), § 139, zákona č. 435/2004 Sb., nebo správní delikt (diskriminuje-li právnická osoba), § 140, zákona č. 435/2004 Sb.
Školský zákon Školský zákon (zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání) stanoví, že vzdělávání je založeno na zásadách rovného přístupu každého státního občana České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie ke vzdělávání bez jakékoli diskriminace z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, víry a náboženství, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu a zdravotního stavu nebo jiného postavení občana.
Zákon na ochranu spotřebitele Zákon na ochranu spotřebitele (zákon č. 634/1992 Sb.) v § 6 stanoví, že prodávající nesmí při prodeji výrobků nebo poskytování služeb spotřebitele diskriminovat. Diskriminace spotřebitele je podle tohoto zákona považovaná za správní delikt (§ 24).
Zákon o přestupcích Diskriminací může být za určitých okolností též přestupkem. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích v § 49 odst. 1 písm. e) stanoví, že přestupku proti občanskému soužití se dopustí ten, kdo jinému způsobí újmu pro jeho příslušnost k národnostní menšině nebo pro jeho etnický původ, pro jeho rasu, barvu pleti, pohlaví, sexuální orientaci, jazyk, víru nebo náboženství, pro jeho politické nebo jiné smýšlení, členství nebo činnost v politických stranách nebo politických hnutích, odborových organizacích nebo jiných sdruženích, pro jeho sociální původ, majetek, rod, zdravotní stav, anebo pro jeho stav manželský nebo rodinný.
Samostatnou úpravu ochrany před diskriminací obsahuje též zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, zák. č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání a další. Důsledkem toho je, že právní úprava ochrany před diskriminací je velmi roztříštěná a chaotická