Hlavní líčení je veřejné, ústní, a dochází v něm k širokému uplatnění obhajovacích práv obviněného. Vedoucí úloha v hlavním líčení náleží soudu.
Průběh hlavního líčení
Hlavní líčení zahájí předseda senátu sdělením věci, která bude projednávána. Poté zjistí, zda se dostavily osoby, které byly předvolány. Nedostavil-li se obžalovaný, rozhodne soud, zda lze hlavní líčení přesto provést. Poté vyzve státního zástupce, aby přednesl obžalobu.
Následně se předseda senátu dotáže poškozeného, zda navrhuje, aby obžalovanému byla uložena povinnost k náhradě škody způsobené trestným činem a v jakém rozsahu; není-li poškozený (ani jeho zmocněnec) přítomen, přečte předseda senátu návrh poškozeného, je-li obsažen ve spise.
Poté se provádí dokazování, přičemž jako první probíhá výslech obžalovaného. Dokazování se provádí za aktivní součinnosti státního zástupce, obžalovaného (obhájce), poškozeného a zúčastněné osoby, kteří kladou vyslýchaným osobám otázky. Po provedení všech důkazů zjistí předseda senátu, zda strany nečiní návrhy na doplnění dokazování.
Poté, co předseda senátu prohlásil dokazování za skončené, udělí slovo k závěrečným řečem (pořadí je: státní zástupce, poškozený a zúčastněná osoba, obžalovaný a jeho obhájce). Po skončení závěrečných řečí udělí předseda senátu obžalovanému poslední slovo.
Rozhodnutí
Soud není vázán právním hodnocením skutku, které navrhl státní zástupce. Je však vázán popisem skutku v obžalobě. kazují-li výsledky hlavního líčení na podstatnou změnu okolností případu a je-li k objasnění věci třeba dalšího šetření, může soud vrátit věc státnímu zástupci k došetření.
Soud může dále:
- zastavit trestní stíhání (§ 223, zákona č. 141/1961 Sb.)
- přerušit trestní stíhání (§ 224, zákona č. 141/1961 Sb.)
- rozhodnout o [[ podmíněném zastavení trestního stíhání a schválení narovnání ]]
- vydat rozsudek, v němž obžalovaného odsoudí nebo zprostí obžaloby
Ke zproštění obžaloby může dojít z těchto důvodů:
a) nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán,
b) v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem,
c) nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný,
d) obžalovaný není pro nepříčetnost trestně odpovědný, nebo
e) trestnost činu zanikla.
Samotná skutečnost, že některý z postupů orgánů činných v trestním řízení byl nezákonný, nevede ke zproštění obžaloby, jako spíše k nepřipuštění nezákonných důkazů (v důsledku čehož pak může dojít i ke zproštění obžaloby pro nedostatek důkazů).