Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors
Filtrovat podle platnosti
Menu

14.5. Mlčenlivost v sociálně-právní ochraně dětí

Povinnost mlčenlivosti pracovníků v sociálních službách

Sociální služby mimo zákon o sociálních službách

Pokud jde o pracovníky pracující ve službách nikoliv podle zákona o sociálních službách (doučování, volnočasové aktivity), jejich povinnost mlčenlivosti je případně dána pouze smlouvou mezi organizací a klientem (nikoliv zákonem), jsou tedy povinni na žádost poskytnout kurátorovi (nebo OSPOD obecně) informace o klientech, s nimiž spolupracují a které OSPOD potřebuje v rámci práce s klientem nebo jeho rodinou. Žádost by měla být vždy písemná a odůvodněná.

Sociální služby na základě zákona o sociálních službách

Sociální pracovník v sociální službě provozované na základě zákona o soc. službách má povinnost mlčenlivosti o tom, co se od klienta dozví v souvislosti s poskytováním soc. služby. Tuto mlčenlivost je možné prolomit především se souhlasem klienta – ideálně písemným a ve kterém bude specifikováno, v jakém rozsahu, vůči komu a v jaké věci jej klient mlčenlivosti zprošťuje.

V některých případech je však sociální pracovník povinen mlčenlivost prolomit právě v souvislosti se sociálně právní ochranou dětí.

Povinnosti mlčenlivosti se nelze dovolat v případě, že poskytovatel sociální služby má OSPOD sdělit údaje o podezření z týrání, zneužívání dítěte nebo ze zanedbávání péče o něj. Nejde o oznamovací povinnost poskytovatele, ale na výzvu OSPOD má poskytovatel tyto skutečnosti povinnost sdělit bez ohledu na povinnost mlčenlivosti a bez ohledu na souhlas klienta (§ 53 zákona o sociálně-právní ochraně dětí).

Poskytovatel jakékoliv služby podle zákona o sociálních službách je dále povinen na žádost OSPOD poskytnout informaci „týkající se osoby, které byla rozhodnutím orgánu sociálně-právní ochrany dětí uložena povinnost využít odbornou poradenskou pomoc podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí“. Ohledně této osoby je poskytovatel soc. služeb povinen na písemnou žádost OSPOD bezplatně „sdělit, zda s osobou uzavřel smlouvu o poskytování sociální služby, dobu platnosti smlouvy, datum ukončení poskytování sociální služby, popřípadě výpovědní důvod, pokud byla smlouva vypovězena, a zhodnocení průběhu poskytování sociální služby“, tj. poskytnout informace pouze o uvedených klientech a v uvedeném rozsahu.

Některé služby podle zákona o sociálních službách (OSP, NZDM, SAS, TP)

Poskytovatel sociálních služeb, který poskytuje pro rodiny s dětmi nebo pro děti sociální službu uvedenou v § 37 odst. 3 (OSP), § 48, 52, 54, 57, 58, 60, 60a, 62 (NZDM), 65 (SAS) nebo § 69 (TP) zákona o sociálních službách, neposkytuje-li sociální službu anonymně, je povinen na písemnou žádost sdělit bezplatně orgánu sociálně-právní ochrany dětí

a) zda osobě uvedené v žádosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí poskytuje nebo poskytoval sociální službu,

b) druh a formu poskytované sociální služby a dobu poskytování a

c) zhodnocení průběhu poskytování sociální služby.

Tuto povinnost má jen v těch případech, kdy orgán sociálně-právní ochrany dětí v žádosti současně uvede, že situaci dítěte a jeho rodiny vyhodnotil podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí tak, že se jedná o dítě, na něž se sociálně-právní ochrana dětí zaměřuje. Žádost OSPOD by měla být opět písemná a odůvodněná, nikoliv obecně formulovaná.

Sociální pracovníci pověření sociálně-právní ochranou dětí

Někteří pracovníci v sociálních službách mohou být pověřeni k sociálně-právní ochraně dětí. Tito pověření pracovníci mají navíc oznamovací povinnost vůči OSPOD bez zbytečného odkladu v případě, že se dozví skutečnosti, které nasvědčují, že jde o děti uvedené v § 6 zákona o sociálně-právní ochraně dětí, tedy o děti:

a) jejichž rodiče

1. zemřeli,

2. neplní povinnosti plynoucí z rodičovské odpovědnosti, nebo

3. nevykonávají nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské odpovědnosti;

b) které byly svěřeny do výchovy jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte, pokud tato osoba neplní povinnosti plynoucí ze svěření dítěte do její výchovy;

c) které vedou zahálčivý nebo nemravný život spočívající zejména v tom, že zanedbávají školní docházku, nepracují, i když nemají dostatečný zdroj obživy, požívají alkohol nebo návykové látky, jsou ohroženy závislostí, živí se prostitucí, spáchaly trestný čin nebo, jde-li o děti mladší než patnáct let, spáchaly čin, který by jinak byl trestným činem,4) opakovaně nebo soustavně páchají přestupky podle zákona upravujícího přestupky nebo jinak ohrožují občanské soužití;

d) které se opakovaně dopouští útěků od rodičů nebo jiných fyzických nebo právnických osob odpovědných za výchovu dítěte;

e) na kterých byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, svobodu, jejich lidskou důstojnost, mravní vývoj nebo jmění, nebo je podezření ze spáchání takového činu;

f) které jsou na základě žádostí rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte opakovaně umísťovány do zařízení zajišťujících nepřetržitou péči o děti nebo jejich umístění v takových zařízeních trvá déle než 6 měsíců;

g) které jsou ohrožovány násilím mezi rodiči nebo jinými osobami odpovědnými za výchovu dítěte, popřípadě násilím mezi dalšími fyzickými osobami;

h) které jsou žadateli o udělení mezinárodní ochrany, azylanty nebo osobami požívajícími doplňkové ochrany, a které se na území České republiky nacházejí bez doprovodu rodičů nebo jiných osob odpovědných za jejich výchovu;

pokud tyto skutečnosti trvají po takovou dobu nebo jsou takové intenzity, že nepříznivě ovlivňují vývoj dětí nebo jsou anebo mohou být příčinou nepříznivého vývoje dětí. Přestože je tato povinnost vymezená velmi široce, nelze ji zřejmě interpretovat tak, že by pověřená osoba v těchto všech případech měla povinnost poskytovat jakékoliv informace. Smyslem této oznamovací povinnosti je poukázat na možnost, že nějaké dítě může být dítětem dle § 6 odst. 1, aby si OSPOD sám začal zjišťovat, jaký je stav věci. V těchto intencích je třeba toto prolomení zákonné povinnosti mlčenlivosti vnímat.

Prolomení povinnosti mlčenlivosti podle jiných zákonů

Trestní řízení

Povinnost mlčenlivosti nelze akceptovat v případě překažení nebo oznámení trestného činu, který je uveden v § 367, resp. 368 trestního zákoníku. U určitých trestných činů závažnějšího charakteru je každý bez ohledu na zákonem uloženou povinnost mlčenlivosti oznámit Policii ČR nebo státnímu zastupitelství, že se hodnověrným způsobem dozvěděl o tom, že uvedený trestný čin někdo hodlá spáchat nebo spáchal. Pokud tak neučiní, sám se vystavuje riziku trestního stíhání, protože neoznámení, resp. nepřekažení trestného činu je také trestným činem. Rozdíl mezi oběma trestnými činy je dále ten, že u neoznámení jde v podstatě o něco, co se již stalo. Naopak u nepřekažení jde o situace, které právě probíhají, popř. budou páchány v budoucnu. U nepřekažení je okruh trestných činů širší.

Mezi trestné činy podléhající oznamovací povinnosti patří také trestný čin týrání svěřené osoby. V případě, že se pracovník (nezáleží na tom, jestli pracuje v režimu zákona o sociálních službách nebo ne) dozví o spáchání nebo páchání trestného činu týrání svěřené osoby podle trestního zákoníku (a v intenzitě trestného činu), je povinen podat trestní oznámení bez ohledu na povinnost mlčenlivosti.

V případě, že v trestním řízení je sociální pracovník, který má zákonem uloženou povinnost mlčenlivosti (sociální služby podle zákona o sociálních službách) nucen (typicky jako svědek) sdělit skutečnosti, které podléhají této povinnosti mlčenlivosti a nemá k tomu souhlas klienta, nesmí je sdělit, pokud mu není předložen souhlas soudce se sdělením těchto informací. Se souhlasem soudu musí sdělit všechny informace, na které se jinak povinnost mlčenlivosti vztahuje. To neplatí v případě, že dožádaná osoba je zároveň oznamovatelem trestného činu, na oznamovatele se povinnost mlčenlivosti nevztahuje.

V občanskoprávním řízení možnost prolomení mlčenlivosti není definována, jedinou možností, jak může pracovník se zákonnou povinností mlčenlivosti případně informace sdělovat je (ideálně písemný) souhlas klienta.