Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors
Filtrovat podle platnosti
Menu

8.1.2.9. Zavinění

Tento obsah již není aktuální.

Zavinění je definováno jako vnitřní psychický vztah pachatele k trestnému činu. Má dvě základní formy, úmysl a nedbalost, které se dále dělí na úmysl přímý a nepřímý, nedbalost vědomou a nevědomou. Jednotlivé formy zavinění se od sebe liší různými stupni přítomnosti 2 složek zavinění – vědění a vůle.

  • složka vědění znamená jak vnímání smyslovými orgány, tak i představu předmětů a jevů na základě znalosti nebo předchozí zkušenosti. Některé skutečnosti se pachateli jeví jako jisté (že je starší 15 let), jiné jen jako pravděpodobné (že má peníze v peněžence).
  • složka volní znamená jak chtění, tak i srozumění

Jednotlivé formy zavinění:

  • Úmysl přímý: osoba ví, že svým jednáním se může dopustit trestného činu a v podstatě se trestného činu dopustit chce.Příklad: Sedí řidič v autě a čeká, až půjde okolo něj jeho soused po chodníku, aby se náhle rozjel a souseda nárazem o kapotu usmrtil, protože mu chodí za manželkou. Pachatel ví, že se tak dopustí vraždy a vraždy se skutečně dopustit chce.
  • Úmysl nepřímý: osoba ví, že se svým jednáním může dopustit trestného činu a je s tím srozuměna. Zjednodušeně řečeno, je jí jedno, jestli se svým jednáním dopustí trestného činu nebo ne.Příklad: Ten samý člověk ve vzteku a záměrně narazí autem do souseda, soused upadne na zem a řidič odjede. Je mu jasné, že je soused zraněn a v ohrožení života, ale je mu jedno, jestli umře nebo ne. Úmysl nepřímý se od přímého liší v tom, že pachatelův vztah k následku svého jednání není tak jasný. Úmysl nepřímý je považován za méně intenzivní formu zavinění než úmysl přímý. Z praktického hlediska ale toto rozlišování nemá skoro žádný význam.
  • Nedbalost vědomá: osoba ví, že se svým jednáním může dopustit trestného činu a bez přiměřených důvodů se spoléhá, že se tak nestane.Příklad: Středně zkušený řidič jede autem po obci rychlostí vyšší než padesát kilometrů za hodinu a je podnapilý. Ví moc dobře, že na frekventované ulici může někoho přejet a dopustit se tak trestného činu, říká si ale, že je to v pohodě, že se tak nestane a bez problémů dojede až domů. Zde se tedy pachatel trestného činu dopustit nechce, ale když se tak stane, dopustí se trestného činu ublížení na zdraví z nedbalosti.
  • Nedbalost nevědomá: osoba neví, že se může svým jednáním dopustit trestného činu, vzhledem k okolnostem to však mohla vědět a vědět to měla. Otázka samozřejmě je, jak posoudit, zda osoba něco vědět měla. Právo vychází z posouzení konkrétních okolností a poměrů dané osoby.Příklad: Řidič nechce nikoho přejet, neví, že by důsledkem jeho jízdy mohlo být, že někoho přejede, nicméně má vědět, že za daného počasí je jeho jízda příliš rychlá a mohl by někoho přejet (a naneštěstí někoho přejede). Významné pro tuto „povinnost vědět“ jsou i jeho poměry – skutečnost, že je řidič.