Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors
Filtrovat podle platnosti
Menu

10.7.2. Rozvržení pracovní doby

Tento obsah již není aktuální.

Rozvržením pracovní doby do směn určuje zaměstnavatel dobu, ve kterou má být zaměstnanec na pracovišti zaměstnavatele připraven k výkonu práce plněním pokynů zaměstnavatele. Pracovní doba se zpravidla rozvrhuje do pětidenního pracovního týdne.

Délka směny

Délka jedné směny nesmí přesáhnout 12 hodin.

U zaměstnance mladšího než 18 let nesmí délka směny v jednotlivých dnech překročit 8 hodin.

Druhy rozvržení pracovní doby

  1. Rovnoměrné rozvržení = zaměstnavatel rozloží týdenní pracovní dobu rovnoměrně na jednotlivé týdny tak, že každý týden má být odpracována týdenní pracovní doba (obvykle 40 hodin).
  2. Nerovnoměrné rozvržení = týdenní pracovní doba je rozvržena do jednotlivých týdnů nerovnoměrně; zde zaměstnavatel musí respektovat určitá omezení: průměrná týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu, průměr se počítá za období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích
  3. Pružné rozvržení = zaměstnavatel pevně stanoví tzv. základní úsek pracovní doby a zaměstnanec si v rámci tzv. volitelného úseku pracovní doby sám zvolí začátek a konec pracovní doby; přitom musí být na pracovišti v době zákaldního úseku pracovní doby. Omezení je dáno tím, že délka směny nesmí přesáhnotu 12 hodin a průměrná týdenní pracovní doba musí být naplněna v zaměstnavatelem stanoveném vyrovnávacím období. Překážky v práci na straně zaměstnance při pružném rozvržení pracovní doby se posuzují jako výkon práce jen v rozsahu, ve kterém zasáhly do základní pracovní doby, s výjimkou pracovní neschopnosti a překážek s přesně vymezenou dobou, po kteoru zaměstnanci náleží pracovní volno.
  4. Konto pracovní doby = nerovnoměrné rozvržení pracovní doby, u nějž po stanovené vyrovnávací období (nejdéle 26 týdnů = cca půl roku) dochází k oddělení pracovní doby od odměňování za práci vykonanou v pracovní době; i bez souhlasu zaměstnance tak může být zaměstnavatelem určená pracovní doba vyšší nebo nižší než odpovídá odměně za práci. Zaměstnavatel je povinen vést jednotlivému zaměstnanci účet pracovní doby a účet mzdy. Konto pracovní doby je možné u zaměstnavatele zavést jen vnitřním předpisem nebo kolektivní smlouvou.