Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors
Filtrovat podle platnosti
Menu

6.11.3.4. Bydlení po zániku manželství

1) manželství zaniklo smrtí manžela

a) manželé měli společné nájemní nebo jiné závazkové právo k bytu/domu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost = nájemcem bytu/domu nebo oprávněným ze závazkového práva zůstane pozůstalý manžel

b) nájemní právo k bytu/domu, v němž se nacházela společná domácnost manželů, měl zemřelý manžel = za podmínky, že žili s nájemcem v bytě v den smrti a nemají vlastní byt, přejde nájemní právo k domu bytu bez dalšího na tyto osoby: manžel, partner, rodič, sourozenec, zeť, snacha, dítě nebo vnuk, s tím, že potomek nebo potomci nájemce mají přednostní právo (pokud podmínky splňuje více potomků, stanou se společnými nájemci); tento přechod nájmu skončí nejpozději dvou let ode dne, kdy nájem přešel; výjimku tvoří situace, kdy osoba na kterou nájem přešel, po uplynutí dvou let a) nedosáhla věku 18 let (skončí nejpozději v den, kdy tato osoba dosáhla věku 20 let) nebo naopak, pokud tato osoba dosáhla ke dni přechodu nájmu věku 70 let

c) zemřelý manžel měl k bytu/domu, v němž se nacházela společná rodinná domácnost manželů, výhradní právo umožňující v domě nebo bytě bydlet, a bylo to jiné právo než závazkové, zatímco pozůstalý manžel měl v domě nebo bytě právo bydlení, případně měl v bytě/domě právo bydlet z jiného důvodu (např. souhlas rodičů s bydlením v jejich domě) = pokud výhradní právo zemřelého manžela přešlo na jinou osobu než na pozůstalého manžela, pozůstalému manželovi zanikne právo bydlení; výjimku tvoří případ, kdy nelze na pozůstalém manželu spravedlivě žádat, aby dům nebo byt opustil – výjimka: je-li to přiměřené poměrům pozůstalého manžela, především proto, že pečuje o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, o něž manželé pečovali, nebo o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, jehož rodičem je zemřelý manžel, anebo o dítě nezaopatřené, které s pozůstalým manželem žije, může soud na návrh pozůstalého manžela založit v jeho prospěch právo odpovídající věcnému břemenu bydlení podle okolností případu, nejdéle však do doby, než takové dítě nabude trvale schopnost samo se živit, a za úplatu srovnatelnou s nájemným v místě obvyklým; toto právo nezanikne, nabude-li dítě schopnost samo se živit jen na přechodnou dobu.

2) manželství zaniklo rozvodem

a) manželé měli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, nebo společné právo se o právu bydlení mohou dohodnout

b) manželé měli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, nebo společné právo a nedohodnou se = soud zruší na návrh jednoho z nich podle okolností případu dosavadní právo toho z rozvedených manželů, na kterém lze spravedlivě žádat, aby dům nebo byt opustil, a popřípadě zároveň rozhodne o způsobu náhrady za ztrátu práva; přitom přihlédne zejména k tomu, kterému z rozvedených manželů byla svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali, jakož i ke stanovisku pronajímatele, půjčitele nebo jiné osoby v obdobném postavení. Rozvedený manžel, který má dům nebo byt opustit, má právo tam bydlet, dokud mu druhý manžel nezajistí náhradní bydlení, ledaže mu v řízení náhrada nebyla přiznána; v tomto případě má právo v domě nebo bytě bydlet nejdéle jeden rok. Byla-li mu však svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali za trvání manželství, nebo o dítě nezaopatřené, které s ním žije, může soud na návrh tohoto manžela založit v jeho prospěch právo bydlení (obdobně jako v případě v bodě 1) c) tohoto článku).

c) manželé neměli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, popřípadě společné právo a nedohodnou se o dalším bydlení manžela, který má v domě nebo bytě pouze právo bydlet, popřípadě jiné právo, které je slabší než právo druhého manžela, rozhodne soud na návrh manžela, který má k domu nebo bytu právo vlastnické nebo jiné věcné právo, popřípadě výhradní právo nájemní nebo jiné závazkové právo, o povinnosti druhého manžela se vystěhovat; i zde lze použít soudní ustanovení práva bydlení jako v případě v bodě 1) c) tohoto článku

d) manželé měli v domě nebo bytě právo bydlet, s tím, že jedno právo bylo odvozeno od druhého, má právo žádat vystěhování toho z rozvedených manželů, který měl jen právo odvozené, ten, kdo má k domu nebo bytu věcné nebo závazkové právo, od kterého bylo právo druhého z manželů bydlet přímo odvozeno

Nosným zřetelem úpravy bydlení po rozvodu manželství je ochrana slabšího partnera a dítěte svěřeného do jeho péče. Doba, v níž je ochrana poskytována, nemusí být dána toliko časem, ale obdobně jako dosud např. vázána na podmínku zajištění (obstarání) bydlení, popřípadě náhrady za ně, zejména v penězích. Nic rovněž nebrání, aby soud v rámci náhrady určil třeba také povinnost přispívat na cenu nového bydlení manželovi, který obydlí opustil.

Ke stejnému tématu také zde a zde