1) osvojení
a) vyživovací povinnost osvojence: vůči jeho předkům nebo potomkům trvá jen tehdy a jen v té míře, nejsou-li jiné osoby, které mají vyživovací povinnost, popřípadě nejsou-li tyto osoby schopny své vyživovací povinnosti dostát b) osvojenec má právo na výživné: vůči svým předkům nebo potomkům jen tehdy a jen v té míře, není-li osvojitel s to své vyživovací povinnosti dostát
2) péče o dítě třetí osobou
a) vyživovací povinnost – soud stanoví rodičům rozsah výživného s ohledem na jejich možnosti, schopnosti a majetkové poměry a povinnost platit výživné k rukám pečující osoby
b) právo na výživné – pečující osoba má právo vymáhat výživné stanovené rodičům na dítě, které má v péči, jakož i právo s výživným pro dítě hospodařit v zájmu dítěte podle jeho potřeb a v souladu s jeho zájmy. Soud může způsob hospodaření s výživným dítěte upravit, zejména určit, jaká část bude určena na spotřebu a jaká část bude dítěti spořena.
Pokud není možné rodičům nebo ostatním příbuzným uložit vyživovací povinnost k dítěti, není možné svěřit dítě do péče třetí osoby, na místě je pak svěřit je do pěstounské péče.
3) pěstounská péče
a) vyživovací povinnost – svěření dítěte do pěstounské péče nemá vliv na trvání vyživovací povinnosti rodičů k dítěti. Soud stanoví rodičům rozsah výživného s ohledem na jejich možnosti, schopnosti a majetkové poměry a odůvodněné potřeby dítěte.
b) právo na výživné – náleží-li dítěti příspěvek na úhradu jeho potřeb podle zákona, přechází právo dítěte na stát. Je-li výživné vyšší než tento příspěvek, náleží rozdíl dítěti. Soud rozhodne o způsobu platby a o hospodaření s výživným.