Podle původního znění občanského zákoníku z roku 1964 neexistovalo nájemní právo, nájem bytu byl nahrazen pojmem „právo osobního užívání“. V období 1964 – 1991 mohlo právo osobního užívání vzniknout zejména na základě rozhodnutí národního výboru o přidělení bytu a následným uzavřením dohody o odevzdání a převzetí bytu, sjednané mezi organizací a občanem. Tato dohoda se uzavírala bez určení doby užívání.
Od roku 1992 se práva osobního užívání transformovala na nájem bytu. Na dohodu o odevzdání a převzetí bytu bez určení doby užívání se tak ve světle nové právní úpravy hledí jako na nájemní smlouvu na dobu neurčitou. Osobní užívání bytů sloužících k trvalému ubytování pracovníků organizace se změnilo na nájem služebního bytu, pokud tyto byty splňovaly kritéria stanovená zákonem pro služební byty. Právo užívání části bytu se změnilo na podnájem. Transformaci dřívějšího práva užívání konkrétně upravuje § 871, zákona č. 40/1964 Sb.