1) manželství zaniklo smrtí manžela
a) manželé měli společné nájemní nebo jiné závazkové právo k bytu/domu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost = nájemcem bytu/domu nebo oprávněným ze závazkového práva zůstane pozůstalý manžel
b) nájemní právo k bytu/domu, v němž se nacházela společná domácnost manželů, měl zemřelý manžel = za podmínky, že žili s nájemcem v bytě v den smrti a nemají vlastní byt, přejde nájemní právo k domu bytu bez dalšího na tyto osoby: manžel, partner, rodič, sourozenec, zeť, snacha, dítě nebo vnuk, s tím, že potomek nebo potomci nájemce mají přednostní právo (pokud podmínky splňuje více potomků, stanou se společnými nájemci); tento přechod nájmu skončí nejpozději dvou let ode dne, kdy nájem přešel; výjimku tvoří situace, kdy osoba na kterou nájem přešel, po uplynutí dvou let a) nedosáhla věku 18 let (skončí nejpozději v den, kdy tato osoba dosáhla věku 20 let) nebo naopak, pokud tato osoba dosáhla ke dni přechodu nájmu věku 70 let
c) zemřelý manžel měl k bytu/domu, v němž se nacházela společná rodinná domácnost manželů, výhradní právo umožňující v domě nebo bytě bydlet, a bylo to jiné právo než závazkové, zatímco pozůstalý manžel měl v domě nebo bytě právo bydlení, případně měl v bytě/domě právo bydlet z jiného důvodu (např. souhlas rodičů s bydlením v jejich domě) = pokud výhradní právo zemřelého manžela přešlo na jinou osobu než na pozůstalého manžela, pozůstalému manželovi zanikne právo bydlení; výjimku tvoří případ, kdy nelze na pozůstalém manželu spravedlivě žádat, aby dům nebo byt opustil – výjimka: je-li to přiměřené poměrům pozůstalého manžela, především proto, že pečuje o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, o něž manželé pečovali, nebo o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, jehož rodičem je zemřelý manžel, anebo o dítě nezaopatřené, které s pozůstalým manželem žije, může soud na návrh pozůstalého manžela založit v jeho prospěch právo odpovídající věcnému břemenu bydlení podle okolností případu, nejdéle však do doby, než takové dítě nabude trvale schopnost samo se živit, a za úplatu srovnatelnou s nájemným v místě obvyklým; toto právo nezanikne, nabude-li dítě schopnost samo se živit jen na přechodnou dobu.
2) manželství zaniklo rozvodem
a) manželé měli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, nebo společné právo se o právu bydlení mohou dohodnout
b) manželé měli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, nebo společné právo a nedohodnou se = soud zruší na návrh jednoho z nich podle okolností případu dosavadní právo toho z rozvedených manželů, na kterém lze spravedlivě žádat, aby dům nebo byt opustil, a popřípadě zároveň rozhodne o způsobu náhrady za ztrátu práva; přitom přihlédne zejména k tomu, kterému z rozvedených manželů byla svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali, jakož i ke stanovisku pronajímatele, půjčitele nebo jiné osoby v obdobném postavení. Rozvedený manžel, který má dům nebo byt opustit, má právo tam bydlet, dokud mu druhý manžel nezajistí náhradní bydlení, ledaže mu v řízení náhrada nebyla přiznána; v tomto případě má právo v domě nebo bytě bydlet nejdéle jeden rok. Byla-li mu však svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali za trvání manželství, nebo o dítě nezaopatřené, které s ním žije, může soud na návrh tohoto manžela založit v jeho prospěch právo bydlení (obdobně jako v případě v bodě 1) c) tohoto článku).
c) manželé neměli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, popřípadě společné právo a nedohodnou se o dalším bydlení manžela, který má v domě nebo bytě pouze právo bydlet, popřípadě jiné právo, které je slabší než právo druhého manžela, rozhodne soud na návrh manžela, který má k domu nebo bytu právo vlastnické nebo jiné věcné právo, popřípadě výhradní právo nájemní nebo jiné závazkové právo, o povinnosti druhého manžela se vystěhovat; i zde lze použít soudní ustanovení práva bydlení jako v případě v bodě 1) c) tohoto článku
d) manželé měli v domě nebo bytě právo bydlet, s tím, že jedno právo bylo odvozeno od druhého, má právo žádat vystěhování toho z rozvedených manželů, který měl jen právo odvozené, ten, kdo má k domu nebo bytu věcné nebo závazkové právo, od kterého bylo právo druhého z manželů bydlet přímo odvozeno
Nosným zřetelem úpravy bydlení po rozvodu manželství je ochrana slabšího partnera a dítěte svěřeného do jeho péče. Doba, v níž je ochrana poskytována, nemusí být dána toliko časem, ale obdobně jako dosud např. vázána na podmínku zajištění (obstarání) bydlení, popřípadě náhrady za ně, zejména v penězích. Nic rovněž nebrání, aby soud v rámci náhrady určil třeba také povinnost přispívat na cenu nového bydlení manželovi, který obydlí opustil.