Osmá část občanského zákoníku upravuje takzvané závazkové právní vztahy. Těmito vztahy se rozumí nejčastěji právní vztahy vnikající na základě uzavírání smluv. Ustanovení této části občanského zákoníku tedy upravují otázky uzavírání smluv, obsahu smluvních vztahů a způsoby jejich zániku.
Taktéž tato část občanského zákoníku upravuje smluvní vztahy vznikající z často se opakujících nebo hojně vyskytujících smluv. Takovými jsou například kupní smlouva, darovací smlouva, smlouva o dílo, smlouva o půjčce, smlouva o výpůjčce, nájemní smlouva, smlouva o úschově, pojistná smlouva, přepravní smlouva a některé další. Závazkovým vztahům, které z takovýchto smluv vznikají se také říká vztahy z typických právních úkonů.
Ustanovení občanskému zákoníku stanovují u každé smlouvy zvlášť, jaká práva a povinnosti mají účastníci těchto smluv. V souvislosti s kupní smlouvou je zde například upraveno (§612 a následující), jakým způsobem můžeme postupovat, když koupíme v obchodě věc, která má vady (reklamace).
Smluvní vztahy nejsou upraveny jen v občanském zákoníku, ale i v některých dalších předpisech. Nejvýznamnější z nich je obchodní zákoník, který upravuje smluvní vztahy, které nejčastěji vznikají mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. Některé smlouvy v obchodním a občanském zákoníku se dokonce stejně jmenují, jejich obsah je však upraven odlišně. Některé smlouvy z oblasti zaměstnání jsou upraveny v zákoníku práce a bude o nich pojednáno dále.