Trestní řád definuje práva poškozeného jednak v § 43, zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, jednak na řadě jiných míst. Práva poškozených obětí upravuje zákon č. 45/2013 Sb. o obětech trestných činů. Níže jsou uvedena ta práva poškozeného, která mají pro postavení poškozeného v trestním řízení zásadního významu.
1. Právo zvolit si svého zmocněnce
Každý poškozený si na základě § 50, zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, může zvolit svého zmocněnce, aby ho zastupoval, činil za poškozeného návrhy a podával žádosti a opravné prostředky.
Zmocněnec právo zúčastnit se všech úkonů, kterých se může zúčastnit poškozený. Zákon na výběr zmocněnce klade dva požadavky:
- zmocněnec nesmí být omezen na způsobilosti k právním úkonům
- zmocněncem nemůže být ten, jenž je ve věci předvolán jako svědek, znalec nebo tlumočník
Zmocněnec tedy nemusí mít právnické vzdělání. Za výše uvedených požadavků může být zmocněncem kdokoliv.
Právní pomoc bezplatná nebo za sníženou odměnu
VZOR Žádost poškozeného o bezplatnou právní pomoc
Poškozený má právo na právní pomoc advokáta bezplatně nebo za sníženou odměnu při současném splnění těchto podmínek (§ 51a, zákona č. 141/1961 Sb.):
- poškozený osvědčí, že nemá dostatek prostředků
- poškozený uplatní nárok na náhradu škody
- nesmí jít o zřejmě nadbytečné zastoupení zmocněncem vzhledem k povaze uplatňované náhrady škody nebo její výši
Podmínka v bodu 2. je problematická tím, že poškozený často potřebuje právní pomoc právě při uplatnění nároku na náhradu škody, neboť uplatnit musí škodu s uvedením důvodů a v konkrétní výši – tu však často nemusí být schopen sám určit, zejména pokud se jedná o újmu na zdraví nebo nemajetkovou újmu. Poškozenému pak nezbývá než pokusit se naplnit podmínku č. 2 alespoň tím, že uplatní nějakou částku, s tím, že ji upřesní, až mu bude poskytnuta právní pomoc. Definitivní částku musí poškozený určit nejpozději do zahájení dokazování v hlavním líčení, s tím, že u trestných činů, u nichž rozhoduje samosoudce, nemusí být hlavní líčení vůbec nařízeno a poškozený pak má čas pouze do vydání trestního příkazu. Poškozený by proto měl prvotní uplatnění škody a současně žádost o bezplatnou právní pomoc učinit co nejdříve po zahájení trestního stíhání.
Podobně jako u návrhu na bezplatnou obhajobu soud není vázán návrhem na bezplatnou právní pomoc nebo právní pomoc za sníženou odměnu. Může tedy rozhodnout o právní pomoci za sníženou odměnu, i když poškozený žádal právní pomoc bezplatnou. Dle § 51a odst. 4 v případě, že si poškozený sám zmocněnce nezvolí, bude mu zmocněnec ustanoven advokát zapsaný v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů pro právní pomoc podle zákona o obětech trestných činů podle místa působnosti a v pořadí, jak v něm následují.
2. Právo na tlumočníka a právo užívat svého mateřského jazyka
Trestní řád nikde přímo výslovně neupravuje, že by měl poškozený právo na tlumočníka. Jedna ze základních zásad trestního řízení však zakotvuje právo každého, kdo prohlásí, že neovládá český jazyk, používat před orgány činnými v trestním řízení svého mateřského jazyka nebo jazyka, o kterém uvede, že ho ovládá. Toto prohlášení nemá žádných formálních požadavků, tj. stačí provést např. ústně do protokolu.
Dále § 28 trestního řádu výslovně stanoví, že tlumočníka lze přibrat, pokud je třeba přeložit nějaký procesní úkon. Ve vztahu k poškozenému jde o ty procení úkony, které se ho přímo dotýkají. Veškerá podání poškozeného ve věci, jeho výpověď a návrhy vyplývající z jeho procesních práv je možno činit v mateřštině, či jiném jazyku, který poškozený ovládá. Stejně tak pokud v daných případech orgány činné v trestním řízení s poškozeným komunikují, mohou tak činit pouze v jazyce, jenž byl pro uplatnění jeho práv poškozeným zvolen.
3. Právo podat stížnost / žádost o přezkoumání postupu
Poškozený má od počátku přípravného řízení možnost podat stížnost proti všem usnesením, které se ho přímo dotýkají, ke kterým dal podnět nebo proti usnesením, u kterých to zákon výslovně stanoví. Stížnost je třeba podat u orgánu, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje, a to ve lhůtě 3 dnů ode dne oznámení usnesení, přičemž o stížnosti rozhoduje nadřízený orgán.
Mezi nejvýznamnější případy, kdy je poškozený oprávněn podat stížnost, lze řadit následující situace: A. Usnesení proti odložení věci v přípravném řízení Poškozený má právo podat stížnost, pokud před zahájením trestního stíhání konkrétní osoby dojde policejní orgán nebo státní zástupce k rozhodnutí, že ve věci nejde o podezření z trestného činu a věc není na místě třeba vyřídit jinak.
Usnesení o odložení věci je třeba poškozenému doručit vždy a oznamovateli trestného činu pouze pokud o to požádá. Jen poškozenému však zákon přiznává právo proti takovému rozhodnutí podat stížnost, jež má odkladný účinek. Proto je podstatné, aby poškozený, pokud je též oznamovatelem trestného činu, od počátku trval na tom, aby s ním ve věci bylo jednáno jako s poškozeným.
Obdobně je tomu i v některých případech po zahájení trestního stíhání a skončení vyšetřování, přičemž tato rozhodnutí jsou vyhrazena pouze státnímu zástupci. Jde o postoupení věci jinému orgánu a o zastavení trestního stíhání. I zde má poškozený právo podat stížnost, jež má odkladný účinek. B. žádost o přezkoumání postupu Trestní řád dává poškozenému možnost podat žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu či státního zástupce. Takovou žádost lze podat kdykoliv v průběhu přípravného řízení, přičemž důvodem k jejímu podání mohou být jak závady v postupu daného orgánu ve věci, tak průtahy v řízení. Pokud žádost směřuje proti činnosti policejního orgánu, je k jejímu vyřízení příslušný státní zástupce. Je-li žádost podána proti činnosti státního zástupce samotného, rozhoduje o ní státní zástupce nadřízený. Po podání žádosti je třeba ji neprodleně předložit k vyřízení, přičemž o výsledku musí být osoba, jež ji podala, vyrozuměna.
4. Právo nahlížet do spisu a právo důkazní
Poškozený a jeho zmocněnec mají právo nahlížet do spisu, činit si z něj výpisky nebo poznámky a pořizovat si na své náklady kopie spisů či jejich částí. Toto právo se týká obsahu celého spisu s výjimkou protokolu o hlasování a údajů svědků, jejichž totožnost byla utajena. Takto je utajena před poškozeným totožnost ostatních svědků, i kdyby se na něj samotného taková ochrana též vztahovala.
Právo poškozeného nahlížet do spisu trvá od počátku přípravného řízení, tj. již v rámci prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin poté, co byl policejním orgánem sepsán záznam o zahájení úkonů trestního řízení nebo byl proveden neodkladný či neopakovatelný úkon. I právo poškozeného může být omezeno ze závažných důvodů, a to rozhodnutím policejního orgánu. Aby nedocházelo neodůvodněně k zásahům do práva nahlížet do spisu, je oprávněným osobám zachována možnost se proti negativním rozhodnutím policejního orgánu bránit formou žádosti k rukám státního zástupce, jenž má povinnost ji urychleně přezkoumat.
Po celou dobu řízení má poškozený právo činit návrhy na dokazování, přičemž okruh důkazních prostředků není ve vztahu k poškozenému nijak zvláštně vymezen. Poškozený může navrhovat i takové důkazy, které se nevztahují k jeho nároku na náhradu škody, pokud ho uplatňuje. Pokud si poškozený vyžádá vypracování znaleckého posudku na podporu svého nároku na náhradu škody a současně je poškozeným, kterému byl ustanoven zmocněnec, tj. osvědčil zejména nedostatek finančních prostředků, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce rozhodnout, že náklady na tento posudek ponese stát. V řízení před soudem má poškozený a jeho zmocněnec právo klást vyslýchaným se souhlasem předsedy senátu otázky.
5. Právo účasti na jednání a právo se k věci vyjádřit
Poškozenému je výslovně zachováno právo účastnit se hlavního líčení ve věci, veřejného zasedání konaném o odvolání a zúčastnit se sjednávání dohody o vině a trestu a veřejného zasedání o schválení dohody o vině a trestu. O konání hlavního líčení se poškozený vyrozumívá. Pokud má poškozený zmocněnce, vyrozumívá se jen tento. Vždy je třeba poškozeného, popř. jeho zmocněnce, o konání hlavního líčení vyrozumět alespoň 3 dny před jeho konáním. Ve vyrozumění je poškozeného třeba upozornit, že neodstaví-li se k hlavnímu líčení, bude se o jeho nároku na náhradu škody rozhodovat pouze na základě jeho vlastních návrhů, jsou-li obsaženy ve spise, popř. na základě návrhů, jež soudu dojdou dříve, než se přistoupí k dokazování. Po zahájení hlavního líčení a přednesení obžaloby se předseda senátu ve poškozeného dotáže, zda-li uplatňuje návrh na náhradu škody a v jakém rozsahu. V případě, že se poškozený, popř. jeho zmocněnec k hlavnímu líčení nedostavil, rozhodne soud o nároku na náhradu škody pouze na základě návrhu a podkladů obsažených ve spise. Pokud tyto ve spise poškozeným založeným nejsou a poškozený či jeho zmocněnec se hlavního líčení neúčastní, ztrácí poškozený jednou provždy své právo se svého nároku na náhradu škody způsobené trestným činem v trestním řízení domáhat. To však neznamená, že by svůj nárok nemohl uplatnit před jiným příslušným orgánem, tj. zejména v rámci občanskoprávního řízení.
Po skončení dokazování je hlavní líčení vymezeno závěrečným řečem. Toto právo náleží též poškozenému. Pokud má poškozený zmocněnce, pronese závěrečnou řeč on, přičemž její místo nastupuje po řeči státního zástupce.
6. Právo odvolací
Poškozenému je zachováno se proti rozsudku prvního stupně odvolat. Odvolací právo poškozeného je však značně omezeno, jelikož se omezuje jen na výrok o náhradě škody. Odvolání je třeba podat ve lhůtě 8 dnů od doručení opisu rozsudku k soudu, proti jehož rozhodnutí odvolání směřuje, přičemž pokud má poškozený zmocněnce, doručuje se opis rozsudku jen jemu.
Soud prvního stupně napadané rozhodnutí přezkoumá a zjistí-li nedostatky v náležitostech odvolání, vyzve zmocněnce poškozeného, aby je ve lhůtě 5 dnů napravil. Nemá-li poškozený zmocněnce, je postup soudu více nápomocný s ohledem na možnou nedostatečnou právní kvalifikaci dané osoby. Za tímto účelem soud poškozenému sdělí podrobné poučení jak vady odstranit, a to v delší lhůtě 8 dnů. Blíže k odvolacímu právu kapitola o odvolání.