Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Schopnost sám se živit se posuzuje u dětí posuzuje především podle věku, zdravotního stavu a podle přípravy na budoucí povolání, tedy studia.
V případě dětí je výživné příjmem dítěte, byť bývá obvykle splatné k rukám rodiče, který je má v péči.
V zásadě lze považovat co do výživy a závislosti za potřebné všechny nezletilé do 15 let a do absolvování povinné školní docházky. Poté přichází do úvahy možnost ukončení vyživovací povinnosti v případě, že dítě nepokračuje v další přípravě na budoucí povolání, nestuduje a ani nehodlá studovat dále nebo se vyučit apod. Pokud se zároveň přihlásí do evidence uchazečů o zaměstnání a má nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo jiné sociální dávky, které mu zajišťují pravidelný měsíční příjem, jde již o určitou schopnost se sám živit. Na druhou stranu, pokud dítě po absolvování 9. třídy má zájem dále se vzdělávat, ale nedostane se na střední školu a buď je v evidenci ÚP nebo chodí někam na brigádu s vidinou, že další rok se pokusí na střední školu dostat, případně absolvuje např. roční kurz cizího jazyka atd., lze se přiklonit spíše k postoji, že vyživovací povinnost by měla být zachována. V těchto poněkud neurčitých případech, a zvláště pokud byla vyživovací povinnost stanovena rozsudkem soudu, lze jednoznačně doporučit povinnému rodiči, aby podal návrh na zrušení vyživovací povinnosti k soudu. V rámci řízení bude přezkoumána právě schopnost dítěte samo se živit a výsledkem bude rozhodnutí, zda vyživovací povinnost trvá nebo její zrušení.
Za související (a cílevědomou) přípravu na budoucí povolání lze považovat i delší studium, předpokladem by ale mělo být, že studium na sebe navzájem navazuje jak časově, tak obsahově, přičemž stále dochází k prohlubování znalostí v oboru a zvyšování šance na uplatnění v zaměstnání. Za těchto okolností lze považovat např. i navazující doktorandské studium na přípravu na budoucí povolání. Naopak vícenásobné střídání střední a/nebo vysokých škol včetně střídání oborů a nedokončení studia spíše nelze považovat za takovou přípravu, a zvláště u dospělých vede k zániku vyživovací povinnosti.
Vyživovací povinnost tedy zaniká ze zákona ve chvíli, kdy je vyživovaná osoba schopna se sama živit. Ve sporných případech a zvláště tam, kde o určení a výši výživného rozhodoval soud lze doporučit podat návrh na zrušení vyživovací povinnosti, pokud má povinná osoba za to, že nárok na výživné již pominul. Prostým zastavením hrazení výživného povinná osoba riskuje vymáhání výživného výkonem rozhodnutí nebo exekucí, případně trestní stíhání pro trestný čin zanedbání povinné výživy, bude-li posléze soudem konstatováno, že vyživovací povinnost nezanikla.
ROZSUDEK O ZAMÍTNUTÍ NÁVRHU NA ZRUŠENÍ VYŽIVOVACÍ POVINNOSTI – STUDIUM
Vyživovací povinnost lze plnit i faktickou osobní péčí a poskytováním výživy ve smyslu vaření, péče o domácnost a péče o vyživovaného – zejména u dětí. Pokud typicky u dětí jeden z rodičů povinných poskytovat výživu nepečuje o dítě osobně, nežije s ním ve společné domácnosti, obvykle plní vyživovací povinnost poskytováním výživného v penězích.
Výživné se plní v pravidelných dávkách a je obvykle splatné vždy na měsíc dopředu, ale soud může rozhodnout i jinak a oprávněný a povinný se také mohou dohodnout jinak. Výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. Výživné stanovené dohodou lze samozřejmě změnit také dohodou.
Výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu.
Dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, spotřebované výživné se nevrací. Nevrací se ani dávka výživného, která na takové dítě byla splněna na měsíc dopředu, ale dítě před uplynutím měsíce zemřelo.