Výživné na rozvedeného manžela má dva možné důvody a dva odlišné postupy:
1) § 760 NOZ – Není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů.
Při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud zřetel, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno a další okolnosti. Typicky by mohlo jít o situaci, kdy např. manželka z důvodu péče o domácnost a děti rezignovala na výkon svého povolání a nyní nemůže sehnat práci. Druhý příklad může být vzniku invalidity jednoho z manželů v důsledku domácího násilí a v důsledku toho vzniklé neschopnosti sám/sama se živit.
VZOR NÁVRHU NA URČENÍ VÝŽIVNÉHO ROZVEDENÉHO MANŽELA
2) § 762 NOZ – Nedohodnou-li se manželé nebo rozvedení manželé o výživném, může manžel, který rozvrat manželství převážně nezapříčinil nebo s rozvodem nesouhlasil a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, navrhnout, aby soud stanovil vyživovací povinnost bývalého manžela i v takovém rozsahu, který zajistí, aby rozvedení manželé měli v zásadě stejnou životní úroveň. Právo rozvedeného manžela na výživné lze v tomto případě považovat za důvodné jen po dobu okolnostem přiměřenou, nejdéle však po dobu tří let od rozvodu. Dopustil-li se bývalý manžel vůči druhému manželovi jednání, které naplňuje znaky domácího násilí, nemá právo na výživné, ač by jinak podmínky přiznání práva na výživné splňoval.
Právo rozvedeného manžela na výživné v obou případech zaniká, pokud uzavře nový sňatek nebo registrované partnerství.
VZOR NÁVRHU NA URČENÍ VÝŽIVNÉHO ROZVEDENÉHO MANŽELA
ROZHODNUTÍ SOUDU – ZAMÍTNUTÍ NÁVRHU NA VÝŽIVNÉ ROZV. MANŽELA