Připravovaná novela 2025 přináší nově formulovaný obsah rodičovské odpovědnosti (bez zásadních změn), nově soud rozhodne o pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti , je-li to v zájmu dítěte a hrozí-li v důsledku jejího výkonu narušení citového nebo psychického vývoje dítěte a nelze-li odvrácení této hrozby dosáhnout jinak. Před omezením rodičovské odpovědnosti soud vždy posoudí, zda je rovněž nutné omezit styk rodiče s dítětem. Pokud je rodič rodičovské odpovědnosti zbaven, zůstane mu právo styku s dítětem, jen pokud tak rozhodne soud. Vedle toho má soud možnost stanovit podmínky, místo a rozsah styku a přítomnost nebo naopak nepřítomnost dalších osob při styku rodiče s dítětem.
Připravovaná novela 2025 přesněji definuje, že výchovné prostředky rodiče se dotýkají lidské důstojnosti dítěte, jde-li o tělesné trestání, působení duševního strádání nebo jiné ponižující opatření. Tato opatření tedy nově nejsou přijatelným výchovným opatřením v civilním slova smyslu (tj. nevzniká nový trestný čin, ale použití nepřípustných výchovných opatření může mít vliv v řízení o poměrech dítěte, řízeních o náhradu škody apod.).
Ust. § 858 NOZ definuje rodičovskou odpovědnost: „Rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud.“
Ust. § 858 NOZ (definice a obsah rodičovské odpovědnosti):
„(1) Rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v
a) péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví a péči o jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj bez tělesného trestání, duševního strádání a jiných ponižujících opatření,
b) ochraně dítěte,
c) udržování styku s dítětem, zahrnujícího osobní styk, nepřímý styk uskutečňovaný prostředky komunikace na dálku, vzájemné poskytování všech podstatných informací o dítěti mezi rodiči a poskytování všech podstatných informací o rodičích dítěti,
d) zajišťování výchovy a vzdělání dítěte,
e) určení místa bydliště dítěte,
f) zastupování dítěte a
g) spravování jmění dítěte.
(2) Rodičovská odpovědnost vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti.
(3) Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud.“
Vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti.
Rodičovská odpovědnost náleží stejně oběma rodičům. Má ji každý rodič, pokud jí byl zbaven nebo v ní omezen soudním rozhodnutím.
Rodičovskou odpovědnost vykonávají rodiče v souladu se zájmy dítěte. Před rozhodnutím, které se dotýká zájmu dítěte, sdělí rodiče dítěti vše potřebné, aby si mohlo vytvořit vlastní názor o dané záležitosti a rodičům jej sdělit (s ohledem na věk a vyspělost dítěte). Názoru dítěte rodiče věnují patřičnou pozornost a berou názor dítěte při rozhodování v úvahu.
Rodičovskou odpovědnost vykonávají rodiče ve vzájemné shodě. Hrozí-li při rozhodování o záležitosti dítěte nebezpečí z prodlení, může jeden z rodičů rozhodnout nebo dát přivolení sám; je ale povinen neprodleně sdělit druhému rodiči, jaký je stav věcí. Nedohodnou-li se rodiče v záležitosti, která je pro dítě významná zejména se zřetelem k jeho zájmu, rozhodne soud na návrh rodiče – např. jde o ne běžné léčebné zákroky, určení místa bydliště a volba vzdělání nebo pracovního uplatnění dítěte.
V případě smrti, omezení rodičovské odpovědnosti nebo není-li znám druhý rodič apod., vykonává rodičovskou odpovědnost pouze jediný rodič. V případě, že je takto postižena rodičovská odpovědnost obou rodičů nebo jediného rodiče, jmenuje dítěti soud poručníka. Je-li rodičovská odpovědnost rodičů omezena nebo je-li omezen její výkon, jmenuje soud dítěti opatrovníka.
K právnímu jednání, které se týká existujícího i budoucího jmění dítěte nebo jednotlivé součásti tohoto jmění, potřebují rodiče souhlas soudu, ledaže se jedná o běžné záležitosti, nebo o záležitosti sice výjimečné, ale týkající se zanedbatelné majetkové hodnoty.
Nezletilý rodič, který dosud nenabyl plné svéprávnosti, má výkon rodičovské odpovědnosti do nabytí plné svéprávnosti pozastaven, což se ale netýká výkonu povinnosti a práva péče o dítě, leda by soud pozastavil i tuto povinnost. Obdobně to platí pro rodiče, jejichž svéprávnost byla omezena.
Výkon rodičovské odpovědnosti lze:
- pozastavit – zejména brání-li rodiči ve výkonu rodičovské odpovědnosti závažná okolnost; pozastavení rodičovské odpovědnosti nemá vliv na plnění vyživovací povinnosti
- omezit – zejména nevykonává-li rodič svoji rodičovskou odpovědnost řádně a vyžaduje to zájem dítěte, soud jeho rodičovskou odpovědnost omezí, nebo omezí její výkon, a zároveň stanoví rozsah tohoto omezení
- zbavit – v případě, že rodič zneužívá svoji rodičovskou odpovědnost nebo její výkon, anebo svoji rodičovskou odpovědnost nebo její výkon závažným způsobem zanedbává
Spáchal-li rodič proti svému dítěti úmyslný trestný čin, nebo použil-li rodič své dítě, které není trestně odpovědné, ke spáchání trestného činu, nebo spáchal-li rodič trestný čin jako spolupachatel, návodce, pomocník či organizátor trestného činu spáchaného jeho dítětem, soud zvlášť posoudí, nejsou-li tu důvody pro zbavení rodiče jeho rodičovské odpovědnosti.
Před rozhodnutím soudu o omezení rodičovské odpovědnosti soud vždy posoudí, zda je vzhledem k zájmu dítěte nezbytné omezit právo rodiče osobně se stýkat s dítětem. Dojde-li ke zbavení rodiče rodičovské odpovědnosti, zůstává rodiči právo osobně se stýkat s dítětem jen v případě, že soud rozhodne o zachování tohoto práva rodiči s přihlédnutím k zájmu dítěte. Zbavil-li soud rodiče rodičovské odpovědnosti, může zároveň rozhodnout, že jej zbavuje všech nebo některých povinností a práv, především práva dát souhlas k osvojení.
Zbavení rodiče jeho rodičovské odpovědnosti ani její omezení nemá vliv na jeho vyživovací povinnost k dítěti.
Omezení nebo pozastavení rodičovské odpovědnosti může souviset s rozhodnutím soudu o omezení svéprávnosti rodiče, může a v praxi často je součástí řízení o omezení svéprávnosti.
Mezi jednotlivými opatřeními souvisejícími s výkonem rodičovské odpovědnosti je určitá hierarchie podle intenzity zásahu do rodičovské odpovědnosti. K posouzení rozdílů mezi omezením výkonu rodičovské odpovědnosti a omezením rodičovské odpovědnost a dalšími zákonnými nástroji lze citovat z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 3460/2018 ze dne 12.2.2019: „Zatímco pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti má spočívat v objektivních překážkách a má proto nesankční povahu, omezení či zbavení rodičovské odpovědnosti je povahy současně preventivní i sankční. Je tak zřejmá hierarchie prostředků soudní ochrany blaha dítěte odstupňovaná podle intenzity ohrožení chráněného zájmu od nejmírnějšího opatření v podobě zvláštních opatření při výchově dítěte podle ustanovení § 924 až 926 o.z. (kdy ještě nedochází k soudnímu omezení rodičovské odpovědnosti či jejího výkonu) přes pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti, omezení výkonu rodičovské odpovědnosti, omezení samotné rodičovské odpovědnosti až po nejpřísnější opatření v podobě zbavení rodičovské odpovědnosti. Přitom platí, že dojde-li k omezení výkonu rodičovské odpovědnosti, není tím omezena samotná rodičovská odpovědnost. Opačně však, dojde-li k omezení či zbavení rodičovské odpovědnosti je tím omezen i její výkon, s výjimkou předvídanou v ustanovení § 872 občanského zákoníku, opravňujícího takto dotčeného rodiče k právu osobně se stýkat s dítětem. Jinými slovy, zásadním rozdílem mezi omezením rodičovské odpovědnosti a omezením jejího výkonu, je bezpochyby skutečnost, že zatímco v prvém případě rodič přestává být nositelem rodičovské odpovědnosti (pouze pro složky rodičovské odpovědnosti v tom rozsahu, v jakém byl soudem omezen), v druhém případě (při omezení výkonu rodičovské odpovědnosti) je jeho nositelství rodičovské odpovědnosti zachováno i pro ty složky rodičovské odpovědnosti, v jejich výkonu byl v určitém rozsahu omezen.
Doktrinálně se k otázce, kdy přistoupit k omezení rodičovské odpovědnosti, a kdy jen k omezení jejího výkonu, v odborné literatuře uvádí, že zodpovězení této otázky bude záležet na tom, v jaké míře, resp. nakolik rodič plní své povinnosti a vykonává svá práva z rodičovské odpovědnosti, anebo neplní, resp. nevykonává, nakolik porušuje to, k čemu je jinak povinen každý rodič (Zuklínová M. in: ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek II. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 473). Z odborné literatury se též podává, že omezení výkonu rodičovské odpovědnosti, jako prostředek zásahu nižší intenzity (v porovnání s omezením rodičovské odpovědnosti) do právního vztahu mezi rodičem a jeho dítětem, by mělo být použito v těch případech, kdy je omezována povinnost nebo právo, které je třeba opakovaně vykonávat [srov. Hrušáková M./Westphalová L. in: HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z., WESTPHALOVÁ, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 871].
Pro rozlišení, zda soudním rozhodnutím je omezena samotná rodičovská odpovědnost, či její výkon je rozhodující formulace výroku soudního rozhodnutí (srov. § 870…“ soud jeho rodičovskou odpovědnost omezí, nebo omezí její výkon, a zároveň stanoví rozsah tohoto omezení“). Z hlediska správnosti a přesvědčivosti soudního rozhodnutí je třeba trvat na tom, že odůvodnění rozhodnutí musí odpovídat jeho výroku.“
Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Cdo 412/2018 ze dne 19.9.2018 by pozastavení nebo omezení výkonu rodičovské odpovědnosti mělo být v zájmu dítěte: „Pozastavení či omezení (výkonu) rodičovské odpovědnosti může být vysloveno jen tehdy, kdy podle objektivního důvodu vylučujícího její výkon takové opatření nezbytně vyžaduje zájem dítěte. I v takové situaci, kdy je dán zájem dítěte na úpravě již nastolených rodinných vztahů, je třeba při výběru konkrétního opatření přestavujícího zásah do práva na rodinný život zvažovat jeho přiměřenost. Lze-li legitimního cíle dosáhnout mírnějšími prostředky, než jaké jsou některým z účastníků navrhovány, pak je na místě zvažovat tento mírnější zásah. Zásadu nejlepšího zájmu dítěte, který musí být předním hlediskem při rozhodování a princip minimalizace zásahu do práva na rodinný život je nezbytné vzít v úvahu při rozhodování o pozastavení či omezení výkonu rodičovské odpovědnosti. Ve vztahu ke zbavení rodičovské odpovědnosti jakkoliv nemůže být žádných pochyb o tom, že dítě má právo být slyšeno v každém řízení, které se ho dotýká, neznamená to ještě, že dítě musí být bezpodmínečně v každém takovém řízení slyšeno, zejména v procesní situaci, kdy již pro absenci jiných právně významných skutečností by takový postup či další dokazování bylo zjevně nadbytečné a neúčelné. Ovšem v opačné procesní situaci povaha většinou vyžaduje znát u dítěte, které je již schopno s ohledem na stupeň svého vývoje vytvořit si vlastní názor a posoudit dosah opatření jeho se týkajících, jeho vlastní názor k předmětné věci.“