Rozhodnutí je výsledkem správního řízení. Rozhodnutí musí být v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, musí být vydáno orgánem k tomu příslušným, vycházet ze stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a obsahovat předepsané náležitosti. Náležitosti rozhodnutí jsou výrok, odůvodnění a poučení o opravném prostředku (pokud ho lze proti rozhodnutí podat).
Výrok obsahuje řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků. Ve výrokové části se dále uvede lhůta ke splnění ukládané povinnosti, popřípadě další údaje.
V odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Odůvodnění rozhodnutí výjimečně není třeba, a to jestliže správní orgán prvního stupně všem účastníkům v plném rozsahu vyhoví.
V poučení se uvede, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě je možno tak učinit, od kterého dne se tato lhůta počítá, který správní orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu se odvolání podává.
Rozhodnutí se zásadně vyhotovuje písemně, pouze ve výjiměčných případech je možné jen ústní vyhlášení.
Jestliže to umožňuje povaha věci a jestliže je to účelné, může správní orgán vydat buď tzv. mezitímní rozhodnutí, jímž rozhodne o základu věci anebo rozhodnutí v části věci, jímž zpravidla rozhodne o právních poměrech jen některých účastníků nebo rozhodne jen o některých právech anebo povinnostech, o kterých se v řízení rozhoduje. Zásadně však správní orgán rozhoduje o celé věci.
Po vydání rozhodnutí je třeba je oznámit účastníkům řízení, a to buď doručením stejnopisu rozhodnutí do vlastních rukou nebo ústním vyhlášením.
Rozhodnutí, které bylo oznámeno a nelze se proti němu odvolat, je v právní moci, což znamená, že je pro účastníky řízení i pro správní orgán závazné. Nabytím právní moci je rozhodnutí zároveň vykonatelné, pokud v něm není uvedena pozdější doba vykonatelnosti. Rozhodnutí ukládající povinnost k plnění je vykonatelné, je-li v právní moci a jestliže uplynula lhůta ke splnění povinnosti.