Obecně lze zahrnout pod pojem „správní právo“ právní úpravu všech vztahů mezi státem a osobou (fyzickou či právnickou), kde stát z pozice silnějšího vytváří, mění nebo ruší právní vztah k osobě nebo nějak definuje či mění její právní postavení (status), které stát z nějakého důvodu považuje za vhodné upravit právně. Do kategorie správního práva nespadají ty vztahy, ve kterých sice vystupuje stát jako účastník, ale mohl by na jejich místě vystupovat kdokoliv jiný. Pracovní poměr ke státu tedy nespadá do správního práva, stejně jako kupní smlouva uzavřená se státem.
Do kategorie správního práva také nespadají ty vztahy, které stát nechává upravovat skrze svou soudní moc (trestní právo, rodinné právo, občanské právo a související odvětví).
Naopak do správního práva spadají ty skupiny právních vztahů, kde na straně státu vystupuje i jiný orgán veřejné moci (obec, kraj, obecní úřad, krajský úřad, úřad práce, veřejná vysoká škola, profesní komora zřízená zákonem apod.).
Zjednodušeně lze správní právo charakterizovat jako výkon veřejné moci s výjimkou moci soudní.