Z hlediska trestního práva se osoby mladší patnácti let nepovažují za pachatele trestného činu. Když se dopustí jednání, které by u starší osoby mohlo být považováno za trestný čin, nemohou za něj být odsouzené.
Trestní zákon zná také kategorii tzv. mladistvého pachatele trestného činu. Tím je osoba mezi patnáctým a osmnáctým rokem věku.
Postup státních orgánů v případech, kdy se dopustili jednání podobného trestnému činu osoby mladší patnácti let nebo mladiství pachatelé upravuje kromě obecných předpisů trestního práva (v případě mladistvích) i speciální zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy.
Tento zákon říká, že trestný čin, kterého se dopustí mladistvý pachatel (15-18) se nazývá proviněním. Za něj lze uložit nikoliv trest, ale tzv. opatření. Jedná se o opatření výchovné, ochranné a trestní.Výchovné opatření
Výchovné opatření se ukládá v případech, kdy bylo upuštěno od opatření trestního. Toto opatření není příliš intenzivním zásahem do postavení mladistvého a spočívá v tom, že mu soud uloží určité úkoly, které mají vést k nápravě jeho chováníOchranné opatření
Tímto prostředkem se rozumí zejména povinná léčba a ochranná výchova, které mají přispět k tomu, aby se mohl mladiství delikvent náležitě vyvíjet za předpokladu, že nestačí uložit výchovné opatření.Trestní opatření
Tento postih je nejzávažnějším a je podobný v principu postihu dospělých pachatelů trestných činů. V rámci trestního opatření lze mladistvému uložit i nepodmíněný trest odnětí svobody.
Osobám mladším patnácti let lze uložit jen ochranné opatření. Toto opatření se však ukládá nikoliv trestním řízení, ale řízení občanskoprávním. O něm bylo pojednáno výše v souvislosti se sociálně-právní ochranou dětí.