Obecné podmínky pro vzetí do vazby
Význam a povaha vazby
Vazba je opatření orgánů činných v trestním řízení, jehož smyslem je zajištění osoby obviněného pro účely trestního řízení a výkonu trestu.
Vazba představuje dočasné omezení osobní svobody obviněného ve specializované vazební věznici či ve vazebním oddělení věznice běžné.
Vazba není trestem ani nijak dopředu neurčuje výsledek trestního řízení (zda bude obviněný odsouzen). Právě proto by vazba měla představovat prostředek, který bude používán jen ve výjimečných případech, kdy je to nezbytné. Vazba je prostředkem, který by měl být používán zdrženlivě, tedy úměrně k závažnosti stíhaného skutku, osobě obviněného a naléhavosti vazebních důvodů. Ve výkonu vazby nesmí být ponižována lidská důstojnost obviněného, vazba nesmí sloužit jako prostředek nátlaku na obviněného.
Trestní řád proto přesně určuje důvody – podmínky pro vzetí obviněného do vazby. Zároveň stanoví určité časové limity pro trvání vazby – vazební věci by všechny orgány činné v trestním řízení měly vyřizovat přednostně, aby vazba netrvala příliš dlouho. Vazby řádově trvá týdny či měsíce, výjimečně však i roky.
Pokud je obviněný, který byl nebo je ve vazbě, odsouzen k trestu odnětí svobody, započítá se do doby jeho výkonu již vykonaná doba vazby.
Vazební důvody
Důvody pro vzetí obviněného do vazby jsou tři:
1) Tzv. útěková vazba
Z jednání obviněného nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest.
2) Tzv. koluzní vazba
Z jednání obviněného nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání.
3) Tzv. předstižná vazba
Z jednání obviněného nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil.
Navíc (vedle jednoho či více z uvedených důvodů) musí být pro vzetí do vazby vždy splněna další podmínka, a to že dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný (tj. je pravděpodobné, že obviněný je vinen), a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením.
Důvody vazby lze různě kombinovat, pokud jsou splněny podmínky pro více druhů. Při nahrazování nebo propuštěná z vazby pak logicky musí pominout všechny důvody pro vazbu.
Do vazby nelze vzít osobu, pokud je stíhána pro trestný čin úmyslný, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje dvě léta, nebo pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje tři léta – vazbu lze tedy použít pouze v případě trestního stíhání pro závažné trestné činy. Ovšem toto omezení (trestní sazbou) se nepoužije v případě, že obviněný: a) uprchl nebo se skrýval,
b) opakovaně se nedostavil na předvolání a nepodařilo se jej předvést ani jinak zajistit jeho účast při úkonu trestního řízení,
c) je neznámé totožnosti a dostupnými prostředky se ji nepodařilo zjistit,
d) již působil na svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařil objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo
e) pokračoval v trestné činnosti, pro niž je stíhán.
Trvání vazby
Vazba smí podle zákona trvat jen nezbytně nutnou dobu, všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny z úřední povinnosti průběžně zkoumat, zda důvody vazby trvají nebo se nezměnily, o prodloužení vazby jsou povinny opakovaně rozhodovat v intervalu 3 měsíců. A pokud důvody vazby pominou, musí být obviněný ihned propuštěn na svobodu.
Obviněný má také právo kdykoliv žádat o propuštění na svobodu. O takové žádosti musí soud neodkladně, nejpozději do pěti pracovních dnů, rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní jiné důvody, opakovat až po uplynutí čtrnácti dnů od právní moci rozhodnutí.
Trestní řád dále stanoví celkovou dobu vazby, kterou nelze překročit. Podle závažnosti stíhaného trestného činu činí od jednoho do čtyř let, přičemž z této doby připadá jedna třetina na přípravné řízení a dvě třetiny na řízení před soudem. Po uplynutí této doby, případně její části připadající na určité stadium trestního řízení, je třeba obviněného ihned propustit na svobodu bez ohledu na trvání důvodů vazby.
Na rozhodování o trvání vazby se v přípravném řízení podílí státní zástupce a soudce. O uvalení vazby rozhoduje výlučně soudce na návrh státního zástupce. Státní zástupce může obviněného propustit na svobodu sám či na žádost obviněného, rozhoduje o dalším trvání vazby v přípravném řízení, o omezení vazebních důvodů či o nahrazení vazby jinými opatřeními (zárukou, slibem, dohledem probačního úředníka či peněžitou zárukou). Proti jeho rozhodnutím je přípustná stížnost, o které rozhoduje soudce. V řízení před soudem pak veškeré rozhodování o vazbě činí soud.
Rozhodování o vazbě
Rozhodování o vzetí do vazby
O vzetí do vazby rozhoduje soud, v přípravném řízení rozhoduje soudce pouze na návrh státního zástupce. Rozhoduje se usnesením, proti kterému je přípustná stížnost, jež však nemá odkladný účinek.
Obrana proti rozhodnutí ve věci vazby (z pohledu obviněného)
Proti rozhodnutí o vazbě je přípustná stížnost. Odkladný účinek však má pouze stížnost státního zástupce proti rozhodnutí o propuštění obviněného z vazby a stížnost stran proti rozhodnutí o připadnutí peněžité záruky státu. Lhůta pro podání stížnosti je obecně tři dny od doručení rozhodnutí. O stížnosti rozhoduje orgán nadřízený tomu, který napadené rozhodnutí vydal.
Nahrazení vazby jiným opatřením
Vazbu je možné nahradit některým z dále uvedených opatření, avšak jen pokud jde o vazbu útěkovou či předstižnou. Nahradit nikdy nelze vazbu koluzní.
Vazbu lze nahradit (a tedy ponechat obviněného na svobodě či jej na svobodu z vazby propustit):
1) zárukou zájmového sdružení občanů anebo důvěryhodné osoby, která je schopná příznivě ovlivňovat chování obviněného
– záruku musí nabídnout za to, že se obviněný na vyzvání dostaví k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu a že vždy předem oznámí vzdálení se z místa pobytu
– orgán rozhodující o vazbě musí považovat záruku vzhledem k osobě obviněného a k povaze projednávaného případu za dostatečnou a přijmout ji
– zájmovým sdružením nebo důvěryhodnou osobou třeba kněz místní církve, kam obviněný chodí od dětství, strýc profesor na univerzitě, u kterého obviněný tráví všechny prázdniny apod.
2) dohledem probačního úředníka nad obviněným
– s ohledem na osobu obviněného a povahu projednávaného případu lze účelu vazby tímto opatřením, vazba není nezbytně nutná
– obviněný je povinen se ve stanovených lhůtách dostavit k probačnímu úředníkovi, změnit místo pobytu pouze s jeho souhlasem a podrobit se dalším omezením stanoveným ve výroku rozhodnutí, která směřují k tomu, aby se nedopustil trestné činnosti a nemařil průběh trestního řízení.
3) slibem obviněného
– obviněný dá písemný slib, že povede řádný život, zejména že se nedopustí trestné činnosti, na vyzvání se dostaví k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, vždy předem oznámí vzdálení se z místa pobytu a že splní povinnosti a dodrží omezení, která se mu uloží, a orgán rozhodující o vazbě považuje slib vzhledem k osobě obviněného a k povaze projednávaného případu za dostatečný a přijme jej
Pokud obviněný neplní povinnosti uložené mu v souvislosti s nahrazením vazby podle bodů 1) až 3) a trvají-li důvody vazby, rozhodne soud a v přípravném řízení státní zástupce o vzetí do vazby (=zrušení možnosti nahrazení vazby).
4) peněžitou zárukou („kauce“)
– orgán rozhodující o vazbě může ponechat obviněného na svobodě nebo ho propustit na svobodu též tehdy, jestliže přijme složenou peněžitou záruku, jejíž výši určil
– také nelze použít v případě tzv. koluzní vazby
– je vyloučena u trestných činů, které jsou vyjmenovány v ust. § 73a z.č. 141/1961 Sb., trestního řádu (trestný čin vraždy (§ 140 trestního zákoníku), těžkého ublížení na zdraví (§ 145 trestního zákoníku), mučení a jiného nelidského a krutého zacházení podle § 149 odst. 3, 4 trestního zákoníku, obchodování s lidmi (§ 168 trestního zákoníku), loupeže podle § 173 odst. 4 trestního zákoníku, braní rukojmí podle § 174 odst. 3, 4 trestního zákoníku, znásilnění podle § 185 odst. 3, 4 trestního zákoníku, pohlavního zneužití podle § 187 odst. 3, 4 trestního zákoníku, obecného ohrožení podle § 272 odst. 2, 3 trestního zákoníku, vývoje, výroby a držení zakázaných bojových prostředků (§ 280 trestního zákoníku), nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 3, 4 trestního zákoníku, získání kontroly nad vzdušným dopravním prostředkem, civilním plavidlem a pevnou plošinou (§ 290 trestního zákoníku), zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny podle § 292 odst. 2, 3 trestního zákoníku, vlastizrady (§ 309 trestního zákoníku), rozvracení republiky (§ 310 trestního zákoníku), teroristického útoku (§ 311 trestního zákoníku), teroru (§ 312 trestního zákoníku), sabotáže (§ 314 trestního zákoníku), vyzvědačství (§ 316 trestního zákoníku), spolupráce s nepřítelem (§ 319 trestního zákoníku), válečné zrady (§ 320 trestního zákoníku), genocidia (§ 400 trestního zákoníku), útoku proti lidskosti (§ 401 trestního zákoníku), apartheidu a diskriminace skupiny lidí (§ 402 trestního zákoníku), přípravy útočné války (§ 406 trestního zákoníku), styků ohrožujících mír (§ 409 trestního zákoníku), použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje (§ 411 trestního zákoníku), válečné krutosti (§ 412 trestního zákoníku), perzekuce obyvatelstva (§ 413 trestního zákoníku), plenění v prostoru válečných operací (§ 414 trestního zákoníku), zneužití mezinárodně uznávaných a státních znaků (§ 415 trestního zákoníku), nebo zneužití vlajky a příměří (§ 416 trestního zákoníku)
– na návrh obviněného nebo osoby, která nabízí složení peněžité záruky, orgán uvedený v odstavci 1 rozhodne, že:
a) přijetí peněžité záruky je přípustné, a zároveň s přihlédnutím k osobě a k majetkovým poměrům obviněného nebo toho, kdo za něho složení peněžité záruky nabízí, k povaze a závažnosti trestného činu, pro který je obviněný stíhán, a závažnosti důvodů vazby určí výši peněžité záruky v odpovídající hodnotě od 10 000 Kč výše a způsob jejího složení, nebo
b) vzhledem k okolnostem případu nebo závažnosti skutečností odůvodňujících vazbu nabídku peněžité záruky nepřijímá
– pokud obviněný uprchne, skrývá se nebo neoznámí změnu svého pobytu, a znemožní tak doručení předvolání nebo jiné písemnosti; zaviněně se nedostaví na předvolání k úkonu trestního řízení, jehož provedení je bez jeho přítomnosti vyloučeno; opakuje trestnou činnost nebo se pokusí dokonat trestný čin, který dříve nedokonal nebo který připravoval nebo kterým hrozil, nebo se vyhýbá výkonu uloženého trestu odnětí svobody nebo peněžitého trestu nebo výkonu náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest → propadne záruka celá státu
– peněžitou záruku lze zrušit nebo změnit, jestliže pominuly důvody, které k jejímu přijetí vedly, nebo se změnily okolnosti rozhodné pro určení její výše
– peněžitá záruka trvá u obviněného, který byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nebo peněžitému trestu, do dne, kdy obviněný nastoupí výkon trestu odnětí svobody, zaplatí peněžitý trest a náklady trestního řízení. Nezaplatí-li obviněný peněžitý trest nebo náklady trestního řízení ve stanovené lhůtě, na jejich zaplacení se použijí prostředky z peněžité záruky.