Způsobilost obviněného být procesní stranou (být osobou, proti které s vede trestní řízení) není omezena, zejména tu není žádná vázanost na způsobilost k právním úkonům nebo na způsobilost být pachatelem. Obviněna může být i osoba nepříčetná, i osoba mladší než patnáct let. Pokud jde o procesní způsobilost obviněného – způsobilost samostatně podávat návrhy, žádosti, opravné prostředky atp., tu má neomezeně i osoba bez způsobilosti nebo s omezenou způsobilostí k právním úkonům, ochrana jejích práv je však zároveň zaručena postavením zákonného zásupce, příp. možností soudu ustanovit osobě opatrovníka, pokud by zákonný zástupce selhával.
Zákonný zástupce má tato práva (§ 34, zákona č. 141/1961 Sb.):
- zvolit obviněnému obhájce
- činit za obviněného návrhy, podávat žádosti a opravné prostředky
- je oprávněn zúčastnit se všech úkonů, k jejchž účasti je oprávněn obviněný
- proti vůli obviněného může zákonný zástupce vykonávat tato práva pouze ve prospěch obviněného
Postavení obviněného je v řízení složité, neboť je
- procesní stranou (vystupující proti státnímu zástupci),
- důkazním prostředkem (důkaz výslechem obviněného),
- předmětem výkonu rozhodnutí (tím, kdo byl odsouzen a má být potrestán).
Účast obviněného na trestním řízení
je zpravidla nezbytná. Účast obviněného na trestním řízení je nejen jeho právem (k uplatnění jeho obhajovacích práv), ale ve většině případů také povinností.
Trestní řízení se vede bez účasti obviněného pouze v prvotních fázích přípravného řízení (např. trestní oznámení lze podávat „proti neznámému pachateli“). Po zahájení trestního stíhání lze vést řízení bez účasti obviněného jen ve speciálním řízení proti uprchlému (proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá). Podmínky stanoví § 302 a násl. trestního řádu.
V jednotlivých fázích trestního řízení je účast obviněného v různé míře vyžadována a různými způsoby zajišťována. Až do zahájení trestního stíhání (příp. do zahájení zkráceného přípravného řízení) je účast osoby neformálně podezřelé zajištěna povinností každého dostavit se, pokud je předvolán, k podání vysvětlení. Nedostaví-li se osoba dobrovolně, může být předvedena.
Po zahájení trestního stíhání je účast obviněného zajištěna povinností obviněného dostavit se na základě předvolání k výpovědi, jinak může být předveden. Obviněný může být navíc předveden i bez předchozího předvolání, je-li to nutné k úspěšnému provedení trestního řízení, zejména když se skrývá nebo nemá stálé bydliště.
Zkrácené přípravné řízení je v některých případech ještě těsněji spjato s účastí podezřelého, neboť je (mimo jiné) vedeno proti osobě přistižené při činu nebo bezprostředně poté, a předpokládá se tak, že tato osoba bude zadržena a její účast tímto vynucena. Jinak lze ve zkráceném přípravném řízení zajistit účast podezřelého obdobně jako u obviněného po zahájení trestního stíhání (povinnost dostavit se k výslechu).
Účast obžalovaného na hlavním líčení se rovněž obecně vzato vyžaduje (účast obviněného je nutná). Vedle toho však spíše výjimečně může soud dospět k názoru, že účast obviněného není nutná. To se může stát jen za současného splnění těchto podmínek:
- jedná se o trestný čin, u nějž horní hranice trestní sazby nepřevyšuje 5 let (může jít tedy jen o přečin), obžalovaný se nenachází ve vazbě nebo v trestu odnětí svobody; splnění této podmínky se však nevyžaduje, pokud obžalovaný výslovně požádá, aby hlavní líčení proběhlo v jeho nepřítomnosti,
- obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán,
- obžalovaný již byl o skutku vyslechnut,
- bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování,
- a soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného.
Zatímco první čtyři podmínky sledují zejména ochranu obviněného a jeho obhajovacích práv, v poslední podmínce se šířeji zohledňuje účel trestního procesu – objasnění trestného činu a výchovné působení na pachatele.
Příklady:
1) Paní X je předvolána k hlavnímu líčení, nechce se však dostavit, neboť jí nikdo neproplatí jízdné za cestu k soudu a také proto, že vše podstatné již řekla policii při výslechu. Ptá se, zda se může nedostavit a zda musí svou nepřítomnost omlouvat. Odpověď bude záviset na tom, zda její účast na hlavním líčení je nebo není nutná. O tom, zda účast je nutná, rozhoduje soud až na začátku hlavního líčení, někdy je však poučení o tom, že účast obžalovaného je nutná, součástí předvolání. Paní X může posoudit, zda splňuje podmínku ad a) uvedenou výše a zaslat soudu žádost, aby hlavní líčení proběhlo v její nepřítomnosti. Pokud by se paní X nedostavila a soud rozhodl, že její účast na hlavním líčení je nutná, musel by hlavní líčení odročit. Není vyloučeno ani její předvedení.
2) Pan Y je předvolán k hlavnímu líčení, ale nemoc mu brání v účasti na něm. Přitom se však hlavního líčení účastnit chce, aby se mohl hájit. Ptá se jak má postupovat. Odpověď je, že by se rozhodně neměl spoléhat na to, že soud shledá jeho účast nutnou a hlavní líčení odročí. Měl by soudu zaslat omluvu spolu s potvrzením od lékaře a zároveň dát soudu najevo, že se chce hlavního líčení účastnit, např. tím, že požádá o odročení. Pokud by tyto kroky nepodnikl a soud neshledal jeho účast na hlavním líčení nutnou, proběhlo by hlavní líčení bez jeho účasti.
3) Paní Z se chce hlavního líčení účastnit, je však nemajetná / dlouhodobě nemocná, invalidní / pečující o několik malých dětí… a to nebo další vážné důvody jí brání kdykoli se dostavit k hlavnímu líčení, neboť to se má daleko od jejího bydliště (místě příslušný soud je soud v místě spáchání trestného činu, nikoli soud dle bydliště obviněného). Zde se teoreticky nabízí možnost požádat o změnu místní příslušnosti soudu ([[odnětí a přikázání věci]])