Řízení před samosoudcem (§ 314a, zákona č. 141/1961 Sb. a následující) se koná o trestných činech, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let.
Řízení před samosoudcem tak může navazovat jak na klasické přípravné řízení, tak na zkrácené přípravné řízení.
Samosoudce buď provede zjednodušené hlavní líčení (v němž zejména upouští od provedení důkazů o skutečnostech, které jsou mezi obviněným a státním zástupcem nesporné) a vydá rozsudek, nebo zcela upustí od projednání věci v hlavním líčení a vydá trestní příkaz. Trestní příkaz nelze vydat, jestliže by směřoval proti osobě s omezenou způsobilostí k právním úkonům (či zcela nesvéprávnou) a nelze jím rozhodnout o ochranném opatření.
Trestním příkazem lze uložit jen některé druhy trestů:
a) trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu,
b) domácí vězení do jednoho roku,
c) trest obecně prospěšných prací,
d) trest zákazu činnosti do pěti let,
e) peněžitý trest,
f) trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty,
g) vyhoštění do pěti let,
h) zákaz pobytu do pěti let,
i) trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce do pěti let.
Obviněný, osoby, které jsou oprávněny podat v jeho prospěch odvolání, a státní zástupce mohou podat proti trestnímu příkazu odpor. Odpor se podává u soudu, který trestní příkaz vydal, a to do osmi dnů od jeho doručení. Osobám, které mohou podat odvolání ve prospěch obviněného, s výjimkou státního zástupce, končí lhůta týmž dnem jako obviněnému.
Byl-li podán proti trestnímu příkazu oprávněnou osobou ve lhůtě odpor, trestní příkaz se tím ruší a samosoudce nařídí ve věci hlavní líčení; při projednání věci v hlavním líčení není samosoudce vázán právní kvalifikací ani druhem a výměrou trestu obsaženými v trestním příkazu.