Trestní stíhání musí být zahájeno neprodleně po současném splnění těchto podmínek:
• skutečnosti zjištěné a odůvodněné prověřováním (tj. stádiem před zahájením trestního stíhání) nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin, a
• je dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba.
(S tím, že § 159a odst. 2, 3 a § 159b odst. 1 trestního řádu vyjmenovávají případy, kdy trestní stíhání nesmí či nemusí být zahájeno i při splnění uvedených podmínek. Může jít např. o promlčení trestní odpovědnosti, nesouhlas poškozeného, pokud jím je trestní stíhání podmíněno …)
Zahájení trestního stíhání je z hlediska trestního procesu rozhodujícím okamžikem. Od tohoto okamžiku se subjektem trestního řízení stává obviněný. Zahájení trestního stíhání zároveň (doručením obviněnému) plní funkci sdělení obvinění. To je předpokladem uplatnění obhajovacích práv obviněného. Odtud plynou také požadavky na obsah tohoto úkonu, který musí obsahovat:
• popis skutku tak, aby byl nezaměnitelný s jiným; vyžaduje se minimálně popis jednání a následku, většinou také zavinění (pokud bezprostředně nevyplývá z popisu jednání), a popis dalších skutečností, pokud jsou významné z hlediska právní kvalifikace skutku (např. výše škody u trestného činu podvodu)
• zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován (právní kvalifikace skutku)
• označení obviněného těmito údaji: jméno a příjmení, den a místo narození, zaměstnání a bydliště, příp. jiné údaje potřebné k tomu, aby nemohl být zaměněn s jinou osobou
• odůvodnění – označení skutečností, které odůvodňují závěr o důvodnosti trestního stíhání.
Opis usnesení o zahájení trestního stíhání se doručuje obviněnému nejpozději na počátku prvního výslechu a jeho obhájci se doručuje do 48 hodin od jeho zvolení nebo ustanovení. Dále se doručuje státnímu zástupci.
Vyjde-li po zahájení trestního stíhání najevo, že se obviněný dopustil dalšího skutku, který není uveden v usnesení o zahájení trestního stíhání, je třeba ohledně tohoto skutku vydat další usnesení o zahájení trestního stíhání a předepsaným způsobem je doručit obviněnému, obhájci a státnímu zástupci.
Okamžik zahájení trestního stíhání je významný také z hlediska promlčení. Protože trestní stíhání a potrestání pachatele trestného činu může plnit svou funkci jen v určité době po spáchání trestného činu, stanoví trestní zákoník, že po uplynutí příslušné promlčecí lhůty trestní odpovědnost pachatele zaniká. Trestný čin se promlčí, pokud uplyne promlčecí lhůta a proti danému pachateli nebylo zahájeno trestní stíhání (konkrétní podmínky viz § 34, zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník). Pokud je trestní odpovědnost promlčena, trestní stíhání nelze zahájit.
Ve zkráceném přípravném řízení má účinky zahájení trestního stíhání až podání návrhu na potrestání soudu.
Vyšetřování slouží k tomu, aby policejní orgán objasnil všechny základní skutečnosti důležité pro posouzení případu a připravil pro státního zástupce návrh na podání obžaloby se seznamem navrhovaných důkazů.
V rámci vyšetřování provádí úkony:
• které byl oprávněn činit ve fázi prověřování (např. požadovat vysvětlení, odborné vyjádření, ohledání místa činu); úkony, které byly zákonně provedeny ve fázi prověřování, nemusí již policejní orgán opakovat
• vyslýchat znalce
• vyslýchat svědky, ovšem jen za podmínek § 164, odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. (např. tu musí být nějaká obava, že na svědka by mohl být vyvíjen nátlak nebo že by mohla být časem oslabena paměť svědka)
• úkony podle hlavy čtvrté trestního řádu (§ 82 a násl.) za podmínek tam stanovených (často se vyžaduje souhlas státního zástupce nebo soudu) – jde např. o domovní prohlídku a prohlídku jiných prostor, osobní prohlídku, zadržení zásilky, odposlech
Po skončení vyšetřování předloží policejní orgán státnímu zástupci spis s návrhem na podání obžaloby se seznamem navrhovaných důkazů a zdůvodněním, proč nevyhověl návrhům na provedení důkazů dalších.
Státní zástupce může rozhodnout některým z těchto způsobů:
- zastavení trestního stíhání z důvodů uvedených v § 172, zákona č. 141/1961 Sb. Proti usnesení o zastavení trestního stíhání je přípustná stížnost s odkladným účinkem.
Důležitou pravomocí státního zástupce je rozhodnout o zastavení trestního stíhání, jde-li o bagatelní trestný čin („jestliže vzhledem k významu a míře porušení nebo ohrožení chráněného zájmu, který byl dotčen, způsobu provedení činu a jeho následku, nebo okolnostem, za nichž byl čin spáchán, a vzhledem k chování obviněného po spáchání činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu, je zřejmé, že účelu trestního řízení bylo dosaženo“). Další důležitou možností zastavení trestního stíhání je schválení [[narovnání]].
- přerušení trestního stíhání (§ 173, zákona č. 141/1961 Sb.)
- podání obžaloby
Státní zástupce podá obžalobu, jestliže výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud. O podání obžaloby vyrozumí obviněného, obhájce a poškozeného.
Podáním obžaloby přechází věc na soud. Od tohoto okamžiku soud rozhoduje samostatně o všech otázkách souvisejících s dalším řízením.