Na spáchání trestného činu se může podílet i více osob. Pokud se pachatelé podílí na činu zhruba stejnou měrou, jsou označováni jako spolupachatelé. Každý ze spolupachatelů odpovídá za spáchání trestného činu, jako kdyby jej spáchal sám.
V některých případech je ale rozdělení „rolí“ při kriminální akci složitější a některé osoby například jen vytvářejí vhodné zázemí nebo podmínky a samotný trestný čin spáchají jiní. Je logické, že i tyto osoby jsou trestním zákonem postiženy. Jsou označováni jako účastníci trestného činu.
Zákon rozlišuje různé druhy tohoto účastenství, konkrétně organizátorství, návod a pomoc.
Organizátor je ten, kdo spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil.
Návodce je ten, kdo vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin.
Pomocník je ten, kdo umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu.
Jednání těchto osob je někdy dokonce mnohem nebezpečnější než jednání samotného vykonavatele. Jsou to případy, kdy si někdo objedná vraždu obchodního partnera, vymyslí a naplánuje přepadení banky, ačkoliv se jich sám nezúčastní.
Účastnictví je trestné stejně jako pachatelství, pokud trestní zákon nestanoví něco jiného. Trestnost účastenství však zanikne, pokud účastník dobrovolně upustí od dalšího účastenství na trestném činu. Zároveň je ovšem třeba, aby odstranil nebezpečí, které jeho jednáním vzniklo nebo učinil oznámení v době, kdy může být ještě nebezpečí z jeho účastenství odstraněno.