Ochranná opatření se nejsou tresty. Od trestů se liší zejména tím, že s nimi není spojeno společenské odsouzení činu a jejich funkce je čistě preventivní. Další zásadní odlišností je, že není předem stanovena doba jejich trvání (trvají, dokud není splněn jejich účel, a to není předem odhadnutelné).
Známe čtyři druhy ochranných opatření:
- ochranné léčení
- ochranná výchova
- zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty
- zabezpečovací detence
Ochranné léčení
Ochranné léčení se ukládá, dopustí-le se trestného činu osoba, která je zcela nebo částečně nepříčetná.
Uložení ochranného léčení nepříčetné osobě
Ochranné léčení se uloží osobě nepříčetné, která se dopustila činu jinak trestného a její pobyt na svobodě je nebezpečný.
Uložení ochranného léčení osobě se sníženou příčetností
Ochranné léčení soud uloží vedle trestu sníženého pod dolní hranici trestní sazby anebo namísto trestu, má-li za to, že by vzhledem k zdravotnímu stavu pachatele se zmenšenou příčetností byl snážený tento trest dostatečný a ochranné léčení zaruční nápravu pachatele a ochranu společnosti lépe než trest.
Uložení ochranného léčení osobě zneužívající návykovou látku
Soud může, ale nemusí uložit ochranné léčení – ať již vedle nebo namísto trestu – pachateli, který zneužívá návykovou látku a spáchal trestný čin pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím zneužíváním. Ochranné léčení však neuloží, je-li vzhledem k osobě pachatele zřejmé, že jeho účelu nelze dosáhnout.
Ochranné léčení může být uloženo buď ambulantní nebo ústavní.
Důležitým rozdílem oproti trestům je, že ochranné léčení potrvá, dokud to vyžaduje jeho účel. Pokud by to mělo být déle než dva roky, musí soud rozhodnout o jeho prodloužení, a to i opakovaně.
Ochranná výchova
Ochranná výchova je upravena zákonem o soudnictví ve věcech mládeže a lze ji uložit jen osobám starším čtrnácti let a mladším osmnácti let. Nemůže být tedy uložena dospělým pachatelům. Ochranná výchova musí být též uložena osobě mladší čtrnácti let, ale starší dvanácti let, která se dopustila jednání, které by jinak bylo trestným činem, za který je možné uložit výjimečný trest (nejčastěji kvalifikovaná vražda).
Zabrání věci
Jedná se o méně častý případ ochranného opatření, které se ukládá, když například nelze uložit trest propadnutí věci (např. věc patří někomu jinému než pachateli). V trestním zákoníku je nad rámec předcházející úpravy nově zakotveno zabrání spisů a zařízení. Zabrány mohou být takové spisy, které jsou určeny k šíření, a které obsahují údaje, jejichž šíření by naplňovalo znaky některého trestného činu (například se může jednat o situace, kdy by někdo chtěl popírat či schvalovat zločiny nacistů a rozšiřovat tyto názory mezi veřejnost). Současně se zabráním těchto spisů bude zabráno i zařízení, které bylo na jejich výrobu použito nebo které je k jejich výrobě určeno (například tiskárna, počítačový program, kopírka apod.)
Zabezpečovací detence
Zabezpečovací detence se podobně jako ochranné léčení ukládá pachateli, který se dopustil trestného činu ve stavu zmenšené příčetnosti nebo ve stavu způsobeném duševní poruchou. Zabezpečovací detence je ovšem ještě „přísnějším“ opatřením než je ochranné léčení. Ukládá se pachateli, pokud se má za to, že ochranná výchova nebude postačovat k dostatečné ochraně společnosti, ale zároveň když bude účelnější než trest. Je to opatření, které se bude ukládat zejména za zvlášť závažné zločiny, kdy pobyt pachatele na svobodě je velmi nebezpečný (například pro pachatele sexuálně motivovaných trestných činů, kteří jednají ve stavu zmenšené příčetnosti). Proto se zabezpečovací detence vykonává v ústavu se zvláštní ostrahou a s léčebnými, psychologickými, vzdělávacími a dalšími programy. Na rozdíl od ochranného léčení, se zabezpečovací detence ukládá na dobu, po kterou to vyžaduje ochrana společnosti (tedy na dobu neurčitou). Soud ovšem jednou za dvanáct měsíců přezkoumá (u mladistvých tak učiní jednou za 6 měsíců), zda důvody pro výkon zabezpečovací detence stále trvají.