– zahájení:
Řízení se zahajuje i bez návrhu, není-li zákonem stanoveno, že lze řízení zahájit jen na návrh. Soud řízení zahájí bezodkladně poté, co se dozví o skutečnostech rozhodných pro vedení řízení podle tohoto zákona. O zahájení řízení bez návrhu vydá soud usnesení, které doručí účastníkům do vlastních rukou, nestanoví-li zákon jinak. Řízení je zahájeno dnem, kdy takové usnesení bylo vydáno. Proti usnesení o zahájení řízení bez návrhu není odvolání přípustné. Ústně do protokolu je možné učinit návrh na zahájení řízení a návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, jen jde-li o řízení, které lze zahájit i bez návrhu nebo jde-li o řízení o povolení uzavřít manželství, řízení ve věci ochrany proti domácímu násilí, řízení o určení a popření rodičovství a řízení ve věcech osvojení.
V řízeních podle zákona č. 292/2013 Sb. se nevede přípravné jednání.
– jiný soudní rok:
= jednání za jiných než standardních podmínek, jehož průběh, místo a způsob konání včetně případného vyloučení veřejnosti určuje předseda senátu opatřením; při tomto jednání roku dá soud účastníkům prostor, aby se k věci vyjádřili, nebo zjistí jejich stanoviska jiným vhodným způsobem. Dokazování lze při jiném soudním roku provádět, jen je-li to účelné a umožňuje-li to povaha věci.
Jde typicky o situaci projednání omezení svéprávnosti osoby, která není schopna se účastnit formálního soudního jednání v budově soudu, ale na druhou stranu je schopna se k řízení vyjádřit a je schopna se účastnit méně formálního projednání, které se uskuteční např. v prostorách léčebny. Nařízení jiného soudního roku musí být řádně odůvodněno. Není již možné jednat v nepřítomnosti osoby jen z důvodu, že její účast při formálním jednání soudu by nebyla možná s ohledem na jeho zdravotní stav, pokud soud zároveň nebude mít osvědčeno, že rokování může proběhnout v přítomnosti účastníka v méně formálním a pro něho příznivějším prostředí, třeba i s vyloučením veřejnosti. Zároveň neodůvodněné nařízení jiného soudního roku může být shledáno vadou řízení, když odvolatel uvede a osvědčí konkrétní újmu, která mu tímto postupem byla způsobena a jež mu mohla zmařit nebo ztížit realizaci jeho procesních práv, nevyplývá-li tato újma již z obsahu spisu.
– jednání:
K projednání věci samé soud v řízeních dle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, nařídí jednání, ledaže tento zákon stanoví, že jednání není třeba nařizovat.
– průběh řízení:
Soud je povinen zjistit všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí. Přitom není omezen na skutečnosti, které uvádějí účastníci, může skutečnosti zjišťovat i sám.
Účastník může uvádět rozhodné skutečnosti a označovat důkazy až do vydání nebo vyhlášení rozhodnutí a má uvádět nové skutečnosti a důkazy i v odvolacím řízení.
Samotné nedostavení se účastníka k jednání či nepodání písemného vyjádření nelze považovat za prokázání nebo uznání nějaké skutečnosti nebo nároku. Soud ale může k výzvě k vyjádření (pouze!) v procesních věcech připojit doložku, že nevyjádří-li se účastník v určité lhůtě, bude se mít za to, že s návrhem souhlasí.
– dokazování:
Pokud je to potřebné pro zjištění skutkového stavu, provede soud i jiné důkazy, než byly účastníky navrhovány.
Výslech účastníků je možné nařídit vždy, je-li toho ke zjištění skutkového stavu třeba. Souhlas účastníka se nevyžaduje.
– rozhodnutí:
Soud rozhoduje ve věci samé usnesením, nestanoví-li zákon v konkrétním případě, že rozhoduje rozsudkem. V řízeních podle tohoto zákona nelze rozhodnout rozsudkem pro uznání, rozsudkem pro zmeškání ani platebním rozkazem.
Soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jestliže řízení bylo možno zahájit i bez návrhu.
Výrok pravomocného rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o statusové věci fyzické nebo právnické osoby, je závazný pro každého, nejen pro účastníky řízení. Např. rozhodnutí rozvodu, omezení svéprávnosti.
– náhrada nákladů řízení:
Bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud ale může uložit náhradu nákladů řízení zcela nebo částečně tomu, kdo podal návrh na zahájení řízení, ačkoli šlo o svévolné a zjevně bezúspěšné uplatňování práva.