7.2.8.7. Síla důkazů

V českém procesním právu existuje tzv. zásada volného hodnocení důkazů, podle které záleží na soudci, jaké důkazy bude považovat za věrohodné a jakou váhu jim přisoudí. Není tedy pravda, že například svědectví manželky automaticky nemá žádnou sílu proti svědectví cizího člověka. Neplatí automaticky ani poukaz na neúčinnost tzv. „tvrzení proti tvrzení.“ Ani listinné důkazy nebo znalecké posudky nemají automaticky podle zákona stanovenou důkazní sílu. Vždy je na uvážení soudu, jak provedené důkazy zhodnotí. V praxi to ovšem funguje tak, že soudce si pochopitelně vybírá důkazy nejpřesvědčivější, na základě kterým může rozhodnout tak, aby jeho rozhodnutí bylo co nejméně právně napadnutelné. Mohou nastat i situace, kdy je zjevné, že jedna ze stran má zřejmě pravdu, ale nemá na to důkazy, a tak může spor prohrát.