Svědkem může být jakákoliv fyzická osoba (tedy i dítě), pokud je schopná vnímat a vypovědět před soudem. Svědkem může být i rodinný příslušník – záleží pak na soudu, jakým způsobem ohodnotí důkazní sílu jeho výpovědi. Svědek musí mluvit pravdu, jinak se vystavuje trestnímu stíhání pro křivé svědectví. Může být k soudu i předveden, když nepřijde bez patřičné omluvy dobrovolně, nebo mu může být z tohoto důvodu dána pořádková pokuta. Svědek ale může před soudem odepřít výpověď v případě, že by výpověď mohla jemu nebo osobě blízké přivodit trestní stíhání, anebo v případě, že je vázán státem uznávanou či zákonem uloženou povinností mlčenlivosti.
Například terénní sociální pracovníci organizace poskytující sociální služby dle zákona o sociálních službách jsou v zásadě vázáni v klientských věcech povinností mlčenlivosti podle zákona o sociálních službách. Pokud by sociální pracovník byl v řízení předvolán jako svědek, může o údajích, na které se povinnost mlčenlivosti vztahuje, vypovídat jen za podmínky, pokud by byl klientem mlčenlivosti zproštěn.
Svědkovi klade otázky nejprve soud a poté se mohou ptát i žalobce a žalovaný.
U soudu mohou být vyslechnuti i žalobce a žalovaný (účastníci), jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak a jestliže s tím souhlasí účastník, který má být vyslechnut. Nařídí-li soud jako důkaz výslech účastníků, jsou účastníci povinni dostavit se k výslechu. Při svém výslechu mají vypovědět pravdu a nic nezamlčovat; o tom musí být poučeni.