Lhůty jsou vymezené časové úseky, během kterých může osoba uplatnit právo nebo učinit úkon a jejichž uplynutí s sebou přináší následky. Délka lhůty může být upravena v zákoně, ve smlouvě nebo ji může stanovit orgán veřejné moci. Lhůta může být konkrétní nebo tzv. pořádková (neurčitá, např. bez zbytečného odkladu, v přiměřené lhůtě).
Hmotněprávní x procesní lhůta
Zásadní je vědět, zda pracuji se lhůtou hmotněprávní nebo procesní. Hmotněprávní lhůta je čas k uplatnění práva (u druhé strany, u soudu podáním žaloby), procesní lhůta je čas k učinění nějakého úkonu v probíhajícím řízení (k podání odvolání, vyjádření).
Důležitý rozdíl je v tom, zda se při počítání lhůt započítává i doba poštovní přepravy. U hmotněprávních ano, u procesních ne.
V případě hmotněprávní lhůty je potřeba, aby byl daný úkon doručen druhé straně nejpozději poslední den lhůty, aby již v tento den měla druhá strana možnost se s obsahem seznámit. Jestli např. promlčecí lhůta uplyne v pátek 3. dubna, tento den musí být nejpozději doručena žaloba soudu. Hmotněprávní lhůty jsou stanoveny v předpisech hmotněprávní povahy (např. v občanském zákoníku). Zmeškání hmotněprávní lhůty nelze prominout, jejím uplynutím právo zaniká nebo je oslabeno.
Naopak u procesních lhůt se doba poštovní přepravy do běhu lhůty nezapočítává. Pokud mi lhůta k podání vyjádření k soudu uplyne 3. dubna, stačí, když 3. dubna své vyjádření podám na poště a nezáleží, kdy přesně k soudu dojde (musím mít ale samozřejmě důkaz – razítko pošty, podací lístek). Procesní lhůty jsou upraveny v předpisech procesní povahy, které upravují postupy řízení (občanský soudní řád, správní řád) nebo je může v usnesení stanovit orgán veřejné moci. Zmeškání lze ve výjimečných případech prominout, pokud to zákon výslovně nezakazuje (většinou slovy „zmeškání lhůty nelze prominout“). Je třeba podat návrh na prominutí zmeškání lhůty z omluvitelného důvodu (zejména zdravotní důvody – náhlá nemoc, úraz, pobyt v nemocnici, nebo nějaká zásadní událost – smrt blízkého) a s návrhem je třeba spojit i zmeškaný úkon. V trestním právu se prominutí zmeškání nazývá navrácení lhůty.
Pokud procesní lhůtu nestanovuje zákon (jako je to třeba u podání odvolání – 15 dní), stanoví jí dle svého uvážení soud/správní orgán podle potřeby a povahy případu (dle náročnosti, co se požaduje – vyjádření, předložení důkazu). Proti usnesení, kde je lhůta stanovena, není přípustná stížnost, ale na základě žádosti účastníka může soud lhůtu prodloužit.
Zákonná úprava
Počítání lhůt je upraveno v § 601–608 občanského zákoníku, § 55-58 občanského soudního řádu, § 60-61 trestního řádu, § 39-41 správního řádu, § 332-333 zákoníku práce.
Počátek běhu
Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Dojde-li mi rozsudek 3. dubna, lhůta k podání odvolání počíná běžet 4. dubna a uplyne 18. dubna. Nejpozději tento den musím své odvolání podat na poště.
Lhůta nebo doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek.
Konec lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce. Mám-li pronajatou věc od 31.12. na dva měsíce, nájem by mi měl skončit 31.2. Takový den ale v kalendáři není, proto skončí poslední únorový den.
Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující. Pro doby ale toto neplatí, ty se neprodlužují. (co je doba viz níže)
Lhůty subjektivní a objektivní
Lhůty dělíme také na subjektivní a objektivní. Objektivní se odvíjí od vnějších okolností a víme, že počala běžet a kdy. Například den vydání rozhodnutí, den doručení písemnosti, den, kdy došlo k bezdůvodnému obohacení. Subjektivní lhůta se odvíjí od informovanosti osoby (kdy se dozvěděla, měla dozvědět). Nevíme, kdy nastane a zda vůbec.
Zpravidla se setkáváme s kombinacemi obou lhůt. Právo lze uplatnit v subjektivní lhůtě, ale ta je omezena během objektivní lhůty. Pokud uplyne objektivní lhůta, nelze úkon učinit, i když ještě neuplynula subjektivní lhůta, nebo nezačala vůbec běžet. Mohou běžet nastejno, začít ve stejný den, nebo může začít subjektivní lhůta běžet až později. Nikdy ale nemůže začít běžet subjektivní lhůta dřív než objektivní. Například promlčecí lhůta trvá tři roky (subjektivní), ale právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo (objektivní).
Hmotněprávní lhůty dělíme na promlčecí nebo prekluzivní, a to podle toho, zda jejich uplynutím právo zcela zaniká (prekluze) nebo jen ztrácí soudní ochranu, je oslabeno, ale nadále trvá (promlčení). Viz samostatná kapitola Promlčení.
Doby
Vedle hmotněprávních lhůt máme i hmotněprávní doby. Lhůta je čas stanovený osobě k uplatnění práva nebo splnění povinnosti, doba je časový úsek, který existenci práva či povinnosti omezuje. Uplynutím doby práva a povinnosti zanikají, aniž je třeba projevit vůli (např. výpovědní doba, záruční doba, doba nájmu). Doba se neprodlužuje, připadne-li její poslední den na víkend nebo svátek. Zatímco podle občanského zákoníku doba počíná běžet až dnem následujícím po vzniku rozhodné skutečnosti, podle zákoníku práce doba počíná běžet hned prvním dnem (zkušební doba běží hned ode dne nástupu do zaměstnání).
Změna v osobě věřitele nebo dlužníka nemá vliv na běh doby nebo lhůty.
Domněnka doby dojití
Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo. Pokud byl projev vůle učiněn poštou a nemáme doručenku s přesným datem doručení, uplatní se domněnka doby dojití. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Domněnku lze vyvrátit, tzn. dokázat, že zásilka přišla např. později.