Exekutorské zástavní právo na nemovitosti je zajišťovacím institutem, jehož primárním účelem je posílit postavení věřitele (oprávněného) v procesu vymáhání dlužné pohledávky. Slouží jako pojistka pro případ, že se uspokojení dluhu nepodaří dosáhnout jinými, méně invazivními způsoby.
Podstatou exekutorského zástavního práva je jeho akcesorická povaha, což znamená, že je vždy vázáno na existenci konkrétní pohledávky. Proces jeho zřízení je iniciován návrhem oprávněného podaným k soudnímu exekutorovi. Exekuce ke zřízení exekutorského zástavního práva je provedena právní mocí exekučního příkazu. Provedením exekuce exekutorské zástavní právo nezaniká. Exekutorské zástavní právo k nemovité věci se do katastru nemovitostí zapíše na návrh oprávněného na základě exekučního příkazu, kterým bylo exekutorské zástavní právo zřízeno.
V případě, že povinný uhradí dlužnou částku, nebo je pohledávka uspokojena jinými exekučními způsoby (např. srážkami ze mzdy či postižením bankovního účtu), katastr nemovitostí na podnět exekutora provede výmaz zástavního práva. K realizaci zástavního práva prodejem nemovitosti dochází až v situaci, kdy dluh nebyl uhrazen a jeho vymožení nebylo možné zajistit jinými prostředky exekuce. V takovém případě musí být vydán samostatný exekuční příkaz k prodeji nemovitosti. Při tomto prodeji má oprávněný, v jehož prospěch bylo zástavní právo zřízeno, výhodnější postavení při uspokojování své pohledávky z výtěžku dražby.
Se zřízením exekutorského zástavního práva jsou spojeny náklady, které nese oprávněný. Jedná se o odměnu exekutora a správní poplatek katastrálnímu úřadu za vklad práva do katastru. Oprávněný nemá vůči povinnému právo na náhradu těchto nákladů.
Zřízení exekutorského zástavního práva v exekuci může být pro oprávněného i povinného výhodné v tom, že exekutor není nucen ihned přikročit k prodeji nemovitosti a může snáze souhlasit např. se splátkami či s pomalejším vymáháním dluhu formou srážek, neboť ví, že nemovitost povinného je v jeho prospěch zajištěna.