Exekutor poté, co mu je soudem doručeno pověření k provedení exekuce (usnesení o nařízení exekuce a pověření exekutora), posoudí, jakým způsobem bude exekuce provedena, a vydá exekuční příkaz(y) ohledně majetku, který má být exekucí postižen. Exekuční příkaz je tedy rozhodnutí exekutora stanovící konkrétní způsob provedení exekuce.
Exekutor je podle § 47 zákona č. 120/2001 Sb. povinen v exekučním příkazu zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše závazků povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění závazků povinného dosaženo. Pokud by tuto povinnost porušil, lze se bránit návrhem na částečné zastavení exekuce (viz dále). Nevhodnost exekutorem zvoleného způsobu exekuce je však vždy posuzována vzhledem k tomu, zda je zde nějaký jiný vhodný způsob exekuce – např. pokud exekutor zvolil prodej nemovitosti povinného pro relativně malý dluh, zda je zde způsob, jak dluh vymoci v přiměřené době jinak, třeba srážkami z příjmů. Prokázání nevhodnosti zvoleného způsobu je na povinném. V případě, že jiným způsobem nelze pohledávku oprávněného vůbec nebo v přiměřené době uspokojit, není navrhovaný způsob zřejmě nevhodný ani tehdy, jestliže cena předmětu, z něhož má být oprávněný uspokojen, značně přesahuje výši vymáhané pohledávky s příslušenstvím (tzn. lze třeba prodat nemovitost i kvůli malému dluhu, pokud není jiný způsob, jak jej v exekuci vymoci).
Proti exekučnímu příkazu není přípustný opravný prostředek.
Podle exekučního příkazu se exekuce provede po právní moci usnesení o nařízení exekuce. Většinou exekutor doručí povinnému exekuční příkaz(y) současně s usnesením o nařízení exekuce (a návrhem oprávněného na nařízení exekuce).
Majetek, který je postižen exekučním příkazem, nesmí povinný převést na jiného, zatížit ho nebo s ním jinak nakládat. Právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatný. Na rozdíl výše uvedeného obecného zákazu povinného nakládat se svým majetkem v případě, že je vůči němu nařízena exekuce (kdy je sankcí relativní neplatnost úkonu, kterým povinný porušil zákaz – tedy jen k námitce k tomu oprávněné osoby), jde v tomto případě o neplatnost absolutní (aniž by ji někdo musel namítat). Takže například prodá-li povinný televizi, kterou předtím exekutor sepsal v rámci exekuce prodejem movitých věcí, je kupní smlouva od počátku neplatná.
Pokud by povinný nedbal na doručení usnesení o nařízení exekuce a svůj majetek zmenšil tím, že by nějakou věc zničil, poškodil, zatajil, zcizil, učinil neupotřebitelnou, zatížil ji právem třetí osoby apod. a způsobil by tak věřiteli škodu větší než 25.000,- Kč, bude za takový skutek rovněž trestně odpovědný. Sazba odnětí svobody je pro takový případ až dva roky. Stejně by byla potrestána i třetí osoba (ne dlužník), která by s tím povinnému pomohla nebo by to udělala místo něj.
Peněžitá plnění na vymáhanou povinnost se hradí exekutorovi (tzn. zaměstnavatel mu zasílá srážky ze mzdy, banka prostředky z účtu povinného apod.). Nedohodnou-li se exekutor a oprávněný jinak, exekutor po právní moci usnesení o nařízení exekuce zajistí po odpočtu nákladů exekuce výplatu celé vymožené pohledávky oprávněnému do 30 dnů od doby, kdy peněžité plnění obdržel. Vymožené částečné plnění exekutor vyplatí oprávněnému, nedohodl-li se s ním jinak, ve stejné lhůtě v případě, kdy toto nevyplacené částečné plnění převyšuje částku 1 000 Kč.