Byt zvláštního určení = byt určený pro ubytování osob se zdravotním postižením nebo byt v domě se zařízením určeným pro tyto osoby nebo byt v domě s pečovatelskou službou.
Smlouvu o nájmu bytu zvláštního určení může pronajímatel uzavřít jen na základě písemného doporučení toho, kdo takový byt svým nákladem zřídil, nebo jeho právního nástupce.
Zemře-li nájemce, nájem bytu zvláštního určení skončí a pronajímatel vyzve členy nájemcovy domácnosti, kteří v bytě žili ke dni smrti nájemce a nemají vlastní byt, aby byt vyklidili nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy výzvu obdrží. Nejsou-li v bytě takové osoby, pronajímatel vyzve nájemcovy dědice, aby byt vyklidili nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy výzvu obdrží. Výjimku tvoří situace, kdy v bytě kromě nájemce ke dni jeho smrti žila nejméně rok další osoba zdravotně postižená nebo osoba starší 70 let, která nemá vlastní byt. V takovém případě na takovou osobu nájem přejde.
Nájem bytu zvláštního určení může pronajímatel vypovědět pouze s předchozím souhlasem toho, kdo takový byt svým nákladem zřídil, popřípadě jeho právního nástupce.
Byl-li přede dnem nabytí účinnosti NOZ zřízen byt zvláštního určení ze státních prostředků nebo přispěl-li stát na jeho zřízení, lze uzavřít smlouvu o nájmu tohoto bytu jen na základě doporučení obecního úřadu obce s rozšířenou působností a nájem lze vypovědět jen s předchozím souhlasem tohoto úřadu.
Také v tomto případě je třeba, aby nájem tohoto „speciálního“ bytu skončil, pokud zemře nájemce, který ho využíval a zájem je na tom, aby byt obsadila jiná zdravotně znevýhodněná osoba a nikoliv (zdraví) příbuzní původního nájemce. Opět se jedná o výjimky oproti standardním ustanovením o nájmu bytu, která se jinak vztahují i na byt zvláštního určení.