– nájemce má právo přijímat do své domácnosti kohokoli (vy smyslu trvalého bydlení takové osoby), ale pronajímatel si v nájemní smlouvě může vyhradit souhlas s přijetím nového člena do nájemcovy domácnosti, souhlas musí být písemný; souhlas pronajímatele se ale ani tak nevyžaduje, jde-li o osobu blízkou nájemci nebo další případy zvláštního zřetele hodné
– přijme-li nájemce nového člena své domácnosti, oznámí zvýšení počtu osob žijících v bytě bez zbytečného odkladu pronajímateli; neučiní-li to nájemce ani do dvou měsíců, co změna nastala, jde závažné porušení povinností nájemce (= důvod k výpovědi z nájmu)
– pronajímatel má právo požadovat, aby v bytě žil jen takový počet osob, který je přiměřený velikosti bytu a nebrání tomu, aby všechny mohly v bytě žít v obvyklých pohodlných a hygienicky vyhovujících podmínkách
– sníží-li se počet členů nájemcovy domácnosti, oznámí to nájemce pronajímateli bez zbytečného odkladu
Účelem těchto nových ustanovení je chránit na jedné straně soukromý život nájemce a na straně druhé zájmy pronajímatele jako vlastníka. Být členem domácnosti má význam pro různé právní následky. Přijme-li však nájemce do své domácnosti další osobu, musí mít pronajímatel vědomost, kolik osob v bytě s nájemcem žije, protože to má význam pro náklady spojené s provozem a poskytováním služeb souvisících s užíváním bytu. Kromě toho může mít nájemcovo neoznámení bydlení další osoby vliv na přechod nájmu při smrti nájemce nebo při jeho trvalém opuštění společné domácnosti.