Spotřebitelská smlouva je libovolná smlouva (kupní, o dílo, o úvěru….), kterou se spotřebitelem uzavírá podnikatel.
Jasnost a srozumitelnost
Podnikatel je povinen veškerá sdělení vůči spotřebiteli (včetně obsahu smlouvy) učinit jasně a srozumitelně.
Pokud lze obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. (§ 1812 odst. 1 NOZ).
Zakázaná ujednání
Podle § 1813 NOZ jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Zákaz těchto ujednání stanovil i starý občanský zákoník, a to ve svém § 56 odst. 1.
Úprava zakázaných ujednání vychází z evropské směrnice č. 93/13/EHS, kterou je třeba při interpretaci ustanovení občanského zákoníku zohledňovat. Ve světle této směrnice lze zdůraznit tyto znaky zakázaných ujednání:
- Požadavek poctivosti podnikatele (vyjádřený v občanském zákoníku nepřesně jako „požadavek přiměřenosti“), který lze chápat jako požadavek chovat se k ostatním v právním styku čestně, odpovědně a ohleduplně, tj. zejména zohledňovat očekávání, jež v ostatních jednající vyvolává, usilovat o naplnění účelu společného úsilí a bez spravedlivého důvodu nepoškozovat jejich zájmy; za nepoctivé (nepřiměřené) je třeba považovat zejména ujednání, u nějž by poctivý podnikatel mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s ujednáním nesouhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. [1]
- Významná nerovnováha práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, přičemž tato nerovnováha se posuzuje s ohledem na povahu zboží nebo služeb, pro které byla smlouva uzavřena, s ohledem na všechny okolnosti, které provázely uzavření smlouvy, a s ohledem na všechny další podmínky smlouvy nebo jiné smlouvy, ze kterých vychází. Významnou nerovnováhu lze dovodit z porovnání situace spotřebitele, do níž se dostane v důsledku daného ujednání, se situací spotřebitele, v níž by se nacházel, pokud by se vztah řídil pouze zákonnými ustanoveními.
- Nerovnováha se netýká definice hlavního předmětu plnění ani poměru hlavního předmětu plnění (zboží nebo služby) a ceny, pokud jsou tyto podmínky sepsány jasně a srozumitelně. Na příkladu spotřebitelského úvěru můžeme říci, že si spotřebitel nemůže podle uvedeného ustanovení stěžovat na to, že si vzal úvěr na vysoký úrok, jestliže tento byl ve smlouvě jasně vyjádřen, ale už si může stěžovat na to, že k tomuto úroku ještě přistupují nejrůznější vedlejší poplatky, sankce apod., pokud tyto lze s ohledem na všechny okolnosti (včetně závazku hlavního) považovat za nepřiměřené.
Informativní výčet zakázaných ujednání
§ 1814, zákona č. 89/2012 Sb. pak vyjmenovává příklady takových zakázaných ujednání – co je zakázané ujednání, však zdaleka nemusí spočívat jen v tomto příkladném a pouze informativním výčtu – podstatné je vždy naplnění znaků výše uvedených. Za zmínku stojí písm. l) příkladného výčtu, podle kterého je zakázaným ujednání, které zbavuje spotřebitele jeho práva určit, který závazek má být poskytnutým plněním přednostně uhrazen. Podle tohoto ustanovení tak spotřebitel může vždy určit svou platbu např. na jistinu dluhu nebo na hlavní dluh a nikoli smluvní pokutu, a to i kdyby snad smlouva toto spotřebiteli zakazovala. Podrobněji k této problematice a důsledkům určení platby na jistinu viz ……………
Ještě širší informativní výčet zakázaných ujednání stanoví příloha směrnice č. 93/13/EHS.
Výše uvedená ustanovení se použijí na všechny spotřebitelské smlouvy. Kromě toho občanský zákoník upravuje další ochranu pro některé specifické případy spotřebitelských smluv, zejména smluv uzavřených na dálku nebo mimo obchodní prostory.
Příklady zakázaných ujednání – judikáty:
Ve stanovisku ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2011, prohlásil Nejvyšší soud za zakázané ujednání o změně místní příslušnosti soudu v neprospěch spotřebitele, pokud taková doložka „nebyla sjednána individuálně a … zakládá místní příslušnost soudu, jenž se nachází daleko od bydliště spotřebitele … jak z hlediska územního, tak i dopravních možností, … jestliže v rozporu s požadavkem dobré víry způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele.“
Zakázanými ujednáními shledal Nejvyšší soud ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia, sp. zn. Cpjn 200/2013, zejména tato ujednání ve smluvních podmínkách společnosti BEZREKLAMKY, s.r.o.: 1) jednorázovou smluvní pokutu za prodlení s jakoukoli platbou, a to s ohledem na její nepřiměřenou výši, jakož i na to, že smluvní pokuta byla stanovena jen v neprospěch spotřebitele, 2) automatické prodloužení smlouvy, spojené s povinnými platbami za službu, která v původním období trvání smlouvy byla zdarma, při nemožnosti spotřebitele ukončit vztah výpovědí, 3) omezení spotřebitele ve vypovězení smlouvy, pokud podnikatel takto omezen není a k omezení spotřebitele není dán legitimní důvod. Všechny tyto závěry byly dále podmíněny tím, že spotřebitel by s danou podmínkou v rámci individuálního vyjednávání nesouhlasil – tato podmínka vyplývá ze zákonného: „v rozporu s požadavkem dobré víry“, jak je interpretuje Nejvyšší soud (viz výše).
Zakázaným ujednáním shledal Nejvyšší správní soud smluvní podmínku mobilního operátora, podle které měl spotřebitel hradit náklady neúspěšné reklamace zboží (č.j. 3 As 60/2005-74).
1) To vyplývá z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 14. 3. 2013 ve věci Mohamed Aziz proti Caixa d’Estalvis de Catalunya, Tarragona i Manresa (Catalunyacaixa), C-415/11, jejž přejal do svého stanoviska sp. zn. Cpjn 200/2013 též Nejvyšší soud ČR.