Ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem.
Je-li zástupce v dobré víře (nebo musel-li vědět o určité skutečnosti), přihlíží se k tomu i u zastoupeného. Není-li zastoupený v dobré víře, nemůže se dovolávat dobré víry zástupce.
Zastoupení nemůže vzniknout v případě střetu zájmů; jen u smluvního zastoupení, pokud zastoupený o tomto rozporu věděl. Jedná-li zástupce ve střetu a třetí osoba o tom věděla, může se toho zastoupený dovolat.
Zástupce jedná osobně, dalšího může pověřit jen, je-li to se zastoupeným sjednáno (a odpovídá za jeho výběr). Je-li více zástupců, má se za to, že každý z nich může jednat samostatně.
Při překročení oprávnění jednání zavazuje zastoupeného, jen pokud jednání schválí bez zbytečného odkladu (platí i když za zastoupeného jedná osoba neoprávněná). Není-li jednání takto schváleno, je jednající osoba zavázána sama. Třetí osoba, byla-li v dobré víře, může požadovat splnění ujednaného nebo náhradu škody. Náhradu škody může požadovat i zastoupený. Toto ustanovení je v NOZ systematicky zařazeno mezi ustanovení obecná pro oba typy zastoupení (smluvní i zákonné). Jak však vyplývá z následujícího, tento princip se uplatní pouze u zastoupení zákonného, u smluvního je zcela opačný.
1. Smluvní zastoupení:
Plná moc
• předpokladem je smlouva (ujednání) mezi zmocnitelem a zmocněncem, plná moc je pak to, čím se zmocněnec vykazuje navenek. V zásadě nemusí být písemná, ledaže je všeobecná (tzn., není určena jen pro jedno právní jednání) nebo se vztahuje k jednání, kdy je písemná forma nutná (např. prodej nemovitosti); písemná forma je ale vhodná. Nutná je vždy precizní formulace textu.
• ohledně odvolatelnosti smluvního zastoupení, pak té se nelze předem vzdát, ale existuje možnost dohody zmocnitele a zmocněnce, že zastoupení za určitých podmínek odvolat nelze, například dokud nebudou naplněny určité předem popsané důvody pro odvolání (např. uzavřena smlouva) nebo dokud neuplyne určitá doba. ALE platí vždy, že zmocnění lze odvolat, jestli k tomu má zmocnitel zvlášť závažné důvody (např. zmocněnec jedná nekvalitně, proti jeho zájmům, je ve střetu zájmů, apod.). Dokud není odvolání zmocněnci známo, jeho jednání má stejné právní účinky, jako dosud (toho se nemůže dovolávat pouze strana, která o odvolání věděla).
• při překročení oprávnění/jednání nad rámec zmocnění jednání zastoupeného zavazuje, ledaže dá protistraně bez zbytečného odkladu najevo, že došlo k překročení oprávnění, že s jednáním nesouhlasí = tzn., zastoupený musí být aktivní, je zde opačný princip, než u zákonného zastoupení. Svůj nesouhlas zastoupený vyjevit nemusí, jestliže druhá strana o excesu musela vědět nebo je exces zřejmý (např. je v rozporu s pokyny v plné moci).
• zánik zmocnění: vykonáním právního jednání, pro které bylo zmocnění určeno, odvoláním, smrtí (zánikem u právnických osob) některé ze stran zmocnění, pokud nebylo ujednáno jinak.
• po odvolání zmocnění či smrti (zániku) zmocnitele učiní zmocněnec bezodkladné úkony, aby zmocnitel nebo jeho nástupce neutrpěl újmu. Jeho jednání by nemělo účinky pouze v případě, bylo-li by v rozporu s původními pokyny. Zmocněnec také vydá bez odkladu vše propůjčené, případně získané.
2. Zákonné zastoupení a opatrovnictví
Připadá v úvahu u rodiče, zastupujícího člena domácnosti nebo opatrovníka. Cílem zastoupení je ochrana zájmů a práv zastoupeného. Zástupce/opatrovník není oprávněn jednat ve věci vzniku a zániku manželství, výkonu rodičovských práv a povinností, pořízení pro případ smrti či vydědění a jejich odvolání. Zástupce rovněž nesmí odebrat zastoupenému věc zvláštní obliby (ledaže je ohrožen jeho život či zdraví, případně u nezletilého z jiného závažného důvodu). To platí i při umístění zastoupeného v zařízeních péče.
Při střetu zájmů jmenuje soud zastoupenému kolizního opatrovníka. Zákonný zástupce ani opatrovník nemůže za zastupování požadovat odměnu, ledaže by k jeho povinnostem patřila i správa jmění zastoupeného. O výši odměny pak rozhoduje soud.
Opatrovníka jmenuje a na žádost opatrovance (či v případě neplnění povinností) i odvolává soud; současně určuje i rozsah jeho práv a povinností.
Opatrovnictví člověka
• Soud jmenuje opatrovníka člověku, je-li to třeba k ochraně jeho zájmů nebo pro veřejný zájem (tzn. osobám s omezenou svéprávností, neznámého pobytu, neznámému člověku pro jeho právní jednání, či tomu, jehož zdravotní stav mu znemožňuje správu jmění či hájení práv – tato osoba jinak není na svéprávnosti omezena).
• Při rozhodování o jmenování opatrovníka musí soud člověka, jemuž má být jmenován, zhlédnout, vyslechnout jeho vyjádření nebo jinak zjistit jeho stanovisko.
• Soud opatrovníkem jmenuje osobu navrženou opatrovancem. Není-li to možné, pak příbuzného či osobu blízkou, a až poté jinou osobu způsobilou opatrovníka vykonávat. Až na posledním místě připadá v úvahu jmenování opatrovníka veřejného (obec nebo PO obcí zřízená), a to i bez jeho souhlasu.
• Povinnosti opatrovníka: udržovat s opatrovancem spojení, projevovat o něj skutečný zájem, dbát o jeho zdravotní stav, starat se o naplnění jeho práv a chránit jeho zájmy, vysvětlovat mu povahu a následky svých rozhodnutí, naplňovat a soustavně přihlížet k opatrovancovým právním prohlášením a názorům i dříve projeveným, postupovat podle zájmů opatrovance.
• Opatrovník nesmí změnit osobní stav opatrovance, ledaže by to schválil soud. Spravuje-li opatrovník jmění opatrovance, nesmí provádět určité vymezené úkony bez souhlasu soudu.
• Soupis jmění a vyúčtování správy: soupis jmění opatrovance vyhotovuje opatrovník do dvou měsíců od svého jmenování a doručí jej soudu, opatrovanci a opatrovnické radě, je-li jmenována. Každoročně pak opatrovník k 30.6. vyhotoví vyúčtování správy jmění, které opět doručuje soudu, opatrovanci a radě. Konečné vyúčtování pak opatrovník vyhotoví při skončení své funkce.
• Zánik opatrovnictví: nikoli smrtí nebo odvoláním opatrovníka, ale až jmenováním opatrovníka nového; v mezidobí od smrti/odvolání původního opatrovníka přechází opatrovnictví na veřejného opatrovníka.
• Opatrovnická rada: může být zřízena na žádost opatrovance nebo osoby mu blízké – do 30 dnů od této žádosti svolá opatrovník schůzi osob opatrovanci blízkých a jeho přátel, které opatrovnickou radu zvolí z okruhu osob, které osvědčí dlouhodobý a vážný zájem o opatrovance, a jejichž zájmy nejsou v rozporu se zájmy opatrovance. Opatrovník členem opatrovnické rady být nemůže. Rada má aspoň tři členy (nebo může soud na návrh jedné osoby určit, že její působnost bude vykonávat jen jedna osoba) volené na dobu neurčitou. Rada zasedá nejméně jednou za rok za účasti opatrovance i opatrovníka, o průběhu se uskutečňuje zápis, který se doručuje opatrovníkovi a soudu, který ho jmenoval. Na svém zasedání rada projednává zprávu opatrovníka, vyjadřuje se k soupisu jmění a vyúčtování jeho správy i případné odměny opatrovníka za správu jmění. Bez souhlasu opatrovnické rady nesmí opatrovník změnit bydliště opatrovance, umístit ho do ústavu či podobného zařízení ani zasahovat do jeho integrity. Ve stanovených případech nesmí rovněž opatrovník bez souhlasu rady nakládat s majetkem opatrovance. Opatrovnická rada může vymezit i další rozhodování opatrovníka, které vyžadují její souhlas, je-li to v zájmu opatrovance.
• Není-li zřízena opatrovnické rada, namísto ní schvaluje opatření opatrovníka týkající se opatrovance nebo jeho jmění soud.
Opatrovnictví právnické osoby
Opatrovník může být soudem jmenován i právnické osobě, jestliže je to důležité z hlediska její správy nebo hájení jejích zájmů. Pro práva a povinnosti opatrovníka platí obdobná pravidla jako pro člena statutárního orgánu.