Zletilost:
– v souvislosti s pojmem zletilost se nyní má na mysli už jen otázka věku (a tedy nikoli i nabytí plné způsobilosti k právním úkonům, resp. svéprávnosti). Zletilost je dosažena s 18 rokem věku (tedy v den svých 18. narozenin od 00.00 hod následujícího dne je člověk již zletilý – pozor na neuvážené důsledky oslavy plnoletosti).
Svéprávnost:
– Jedná se o plnou způsobilost samostatně právně jednat, vlastním jednáním nabývat práva a povinnosti (tzn. bez zákonného zástupce či opatrovníka), tedy být odpovědný za své jednání, které je jedinec schopen posoudit a ovládnout. Jde o výraz svobody a odpovědnosti jednotlivce.
– Kdo se vlastní vinou přivede do stavu, v němž by jinak za své jednání odpovědný nebyl, za jednání v tomto stavu učiněná odpovídá.
– Obecně se svéprávnosti nabývá současně s dosažením zletilosti (tzn. od 18 let), ale svéprávnosti může jedinec nabýt i dříve. Samozřejmě platí i opak, tedy že zletilý člověk může svéprávnost pozbýt.
– Ohledně svéprávnosti nezletilých platí, že mají způsobilost k právním jednáním odpovídající jejich individuálnímu vývoji (nemohou však být samostatní v těch oblastech, kde i jejich zákonný zástupce potřebuje souhlas soudu). Způsobilost nezletilého je tedy dána a limitována jeho rozumovou a volní vyspělostí. Kromě toho může dát zákonný zástupce nezletilému souhlas k určitému právnímu jednání nebo k dosažení určitého účelu – pak může v mezích tohoto souhlasu nezletilý jednat samostatně.
– I nezletilý má tedy způsobilost právně jednat, a to přiměřeně a individuálně dle své vyspělosti, tzn. neexistují fixní věkové hranice (např. po 7 letech jako v právních úpravách jiných států) pro posouvání se k dosažení plné svéprávnosti, ale situace se posuzuje individuálně.
– V některých aspektech je ale věk důležitý a určité skutečnosti jsou navázány fixně na dosažení určitého věku:
o 12 let: předpokládá se, že nezletilý je již schopen přijmout informaci, vytvořit si názor a sdělit jej – důležité pro rozhodování soudu o rodinných záležitostech, jako jsou rodičovská odpovědnost a osvojení,
o 14 let: nezletilý se může s pomocí soudu bránit zásahům do své tělesné integrity nebo naopak takové úkony prosadit i proti vůli zákonného zástupce – týká se nejen rizikových lékařských zákroků, operace nebo amputace, ale i tetování, piercingu, pomoci léčitelů, pitvy (u které se nově presumuje nesouhlas). Do 15 let věku (nebo do ukončení povinné školní docházky) je zakázána závislá práce nezletilých, tito mohou za podmínek stanovených zvláštním předpisem vykonávat jen uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní výdělečnou činnost. Kromě toho je povolena jen práce nezletilého v rámci povinnosti podílet se na péči o rodinnou domácnost + zapojení se do rodinného závodu.
o 15 let: nezletilému nelze změnit příjmení bez jeho souhlasu; může pořídit závěť; je způsobilý sám se živit, uzavřít pracovní smlouvu dle zákoníku práce, den nástupu do práce ale nesmí předcházet ukončení povinné školní docházky; se souhlasem zákonného zástupce a s přivolením soudu může provozovat i jinou výdělečnou činnost – přivolení soudu pak nahrazuje podmínku dosažení stanoveného věku dle správního práva.
– Před 18 věkem může nezletilý nabýt plné svéprávnosti jen na základě jejího přiznání soudem, a to v těchto případech:
o pokud po 16. roce věku uzavřel manželství (stejná právní úprava, jako doposud, tedy svéprávnosti nepozbyde, ani když následně manželství zanikne nebo je prohlášeno za neplatné ještě před dosažením zletilosti);
o tzv. emancipací nezletilého: na jeho návrh a se souhlasem zákonného zástupce (lze až od 16 let, pokud je schopen se sám živit a obstarávat si své záležitosti: řeší situace, kdy nezletilý sice může mít na jedné straně uzavřenou pracovní smlouvu už od 15let, ale nemůže si například pronajmout byt, apod. Pokud nezletilý vyrůstá ve funkční rodině, pak mu tyto záležitosti vybaví rodiče tzv. „na sebe“, ale emancipace nezletilého je zamýšlena pro rodinu nefunkční, aby schopný nezletilý, který chce jednat a žít samostatně, nemusel utíkat do manželství. Soud může nezletilého emancipovat, i když nejsou splněny všechny uvedené podmínky, je-li to z vážných důvodů v jeho zájmu).
Jmění a dluhy nezletilých
K právnímu jednání, které se týká existujícího i budoucího jmění dítěte nebo jednotlivé součásti tohoto jmění, potřebují rodiče souhlas soudu, ledaže se jedná o běžné záležitosti, nebo o záležitosti sice výjimečné, ale týkající se zanedbatelné majetkové hodnoty.
Vždy je potřeba souhlasu soudu, pokud dítě právním jednáním:
a) nabývá, zcizuje nebo zatěžuje nemovitou věc nebo podíl na ní,
b) zcizuje nebo zatěžuje majetek jako celek, ledaže jeho hodnota nepřevyšuje částku odpovídající dvacetinásobku životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu, nebo nabývá, zcizuje nebo zatěžuje majetek v hodnotě převyšující částku odpovídající stonásobku životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu,
c) uzavírá dohodu dědiců o výši dědických podílů nebo rozdělení pozůstalosti, odmítá dědictví nebo prohlašuje, že nechce odkaz, nebo
d) uzavírá smlouvu
- zavazující k trvajícímu nebo opětovnému plnění nebo smlouvu týkající se jeho bydlení na dobu delší než tři roky nebo na dobu trvající i po nabytí zletilosti dítětem, nebo
- úvěrovou nebo obdobnou. (3) Je-li to v zájmu dítěte, může soud zúžit okruh právních jednání, která podléhají souhlasu soudu. (4) Jednal-li rodič za dítě bez souhlasu soudu, lze právní jednání prohlásit za neplatné, jen působí-li dítěti újmu.
Dluhy dětí
To, co získají použitím majetku dítěte, nabývá dítě. Rodiče tudíž nemohou vydělávat na majetku dítěte.
Dluh, který vznikl z právního jednání nezletilého, který nenabyl plné svéprávnosti je možné vymáhat pouze z majetku, který nabyl před nabytím jeho svéprávnosti (nebo majetku, který získal z tohoto majetku – zisk). Výjimkou je peněžitý dluh vzniklý při výdělečné činnosti podle § 33 NOZ.
Za peněžitý dluh dítěte, který vznikl z právního jednání učiněného před nabytím plné svéprávnosti, ručí rodič, který za dítě jednal nebo mu k právnímu jednání udělil souhlas. Ručitel (= rodič) nemůže vymáhat po dlužníkovi (= dítě) vyrovnání takového dluhu.