Odkaz je novým institutem NOZ (§ 1594 zákona č. 89/2012 Sb.). Umožňuje zůstaviteli zřídit jiné osobě, tzv. odkazovníku, právo na vydání věci či na zřízení určitého práva vůči dědici či jinému odkazovníku.
Odkaz lze zřídit v některém z pořízení pro případ smrti (v dědické smlouvě, závěti, či dovětku).
Odkazovník není zůstavitelovým dědicem! Zůstavitel mu pouze zřídil právo na vydání určitého majetku z pozůstalosti (či na zřízení určitého práva), přičemž povinnost vydat majetek či zřídit právo má dědic nebo jiný odkazovník (pak mluvíme o tzv. pododkazu). Odkazovník svá práva z odkazu uplatňuje přímo vůči dědici/odkazovníku (standardními způsoby pro uplatnění pohledávek), není tedy vůbec účastníkem dědického řízení. Důsledkem je mimo jiné to, že na odkazovníka nepřechází povinnost podílet se na úhradě zůstavitelových dluhů.
Odkazem mohou být věci určitého druhu (např. knihy z knihovny), konkrétní věci (např. jmenovitě určený obraz), pohledávka, ale také pravidelně splatné dávky či výživné. Odkázána může být i věc, která je ve vlastnictví dědice/jiného odkazovníka (ten pak může volit mezi přijetím dědictví/odkazu a vydáním své vlastní věci, anebo odmítnutím dědictví/odkazu).
Je-li odkázána věc, která v pozůstalosti není (např. byla někdy v době po pořízení závěti ztracena či zničena), je odkaz neplatný. Pokud ale byly odkazem odkázány peníze, je odkaz platný, i pokud hotové peníze v pozůstalosti nejsou.
Odkazy zatěžují všechny dědice poměrně (podle jejich podílů na dědictví), nestanoví-li zůstavitel, že je ke splnění odkazu povinen pouze jeden z nich. Každému dědici musí ale zůstat alespoň ¼ z hodnoty dědictví nezatížená odkazy. Jestliže dědic uplatnil výhradu soupisu pozůstalosti (a odpovídá tedy za zůstavitelovy dluhy pouze do výše nabytého dědictví, viz kapitola Odpovědnost za dluhy), platí následující: Jestliže čistá hodnota pozůstalosti (po oddělení ¼, která musí zůstat odkazy nezatížená, viz výše) nestačí k uspokojení všech odkazů, uspokojí se nejdříve odkazy na výživné, a ostatní odkazy se poměrně sníží. Jestliže čistá hodnota pozůstalosti nestačí k úhradě všech dluhů a jiných povinných plateb, odkazy se poměrně sníží. Zřízením odkazů tedy nemohou být zkrácena práva zůstavitelových věřitelů, zřízením odkazů se ani nelze vyhnout použití zůstavitelova majetku k úhradě jeho dluhů. Dědic, který výhradu soupisu pozůstalosti neuplatnil, bude povinen splnit všechny odkazy (a uhradit dluhy zůstavitele) v plné výši, bez ohledu na hodnotu majetku, který z pozůstalosti skutečně získal.
Odkaz jednotlivých věcí z pozůstalosti a odkazy veřejně prospěšné a dobročinné mohou odkazovníci po dědicích požadovat ihned po smrti zůstavitele, ostatní odkazy jsou splatné za rok po smrti zůstavitele, ledaže zůstavitel stanovil v odkazu něco jiného.