Ochrana zůstavitelovy vůle
NOZ obsahuje řadu ustanovení směřujících k tomu, aby při výkladu poslední vůle zůstavitele byla respektována jeho vůle a v souladu s ní a zároveň tak, aby zůstavitelovo pořízení pro případ smrti bylo pokud možno platné, byly vykládány všechny nejasnosti i např. některá opomenutí ze strany zůstavitele.
Ochrana zůstavitele v péči zdravotnického nařízení
NOZ (§ 1493 zákona č. 89/2012 Sb.) dále chrání zůstavitele, který je v době pořízení pro případ smrti v péči zdravotnického zařízení nebo zařízení poskytujícího sociální služby, pokud je za dědice či odkazovníka povolána osoba, která je v zařízení zaměstnána či v něm jinak působí. Takové pořízení pro případ smrti je platné, jen bylo-li pořízeno ve formě veřejné listiny nebo měl-li zůstavitel po ukončení péče ve zdravotnickém zařízení možnost bez obtíží učinit (jiné) pořízení ve formě veřejné listiny.
Druhy pořízení pro případ smrti
NOZ významně rozšiřuje možnosti zůstavitele naložit pro případ smrti se svým majetkem. Zůstavitel může k dědění majetku povolat dědice buď dědickou smlouvou, která je dle NOZ nejsilnějším dědickým titulem, či závětí, jejímž obsahem mohou nově být i povinnosti či podmínky uložené dědici. Zůstavitel může ale také část svého majetku odkázat osobě, která není vůbec povolána za dědice, tzv. odkazovníku. Dědicům může zůstavitel nově zřídit náhradníka či tzv. svěřenského nástupce a ovlivnit tak osud svého majetku na delší dobu do budoucnosti. Blíže viz jednotlivé kapitoly.
Jednotlivé právní důvody dědění (zákon, dědická smlouva, závěť) mohou existovat i vedle sebe. Nejsilnějším právním důvodem je dle NOZ dědická smlouva. Primárně se tedy dědicem stává osoba povolaná dědickou smlouvou. Není-li pořízena dědická smlouva, či netýká-li se dědická smlouva celého majetku zůstavitele, stává se dědicem (části) majetku dědic povolaný závětí. Teprve neexistuje-li ani dědická smlouva ani závěť (nebo netýkají-li se celého majetku zůstavitele), nastupují dědici dle zákonné dědické posloupnosti.
Nepominutelní dědici a právo některých osob na zaopatření
NOZ zakotvuje institut tzv. nepominutelných dědiců, kteří mají právo alespoň na tzv. povinný díl z pozůstalosti, bez ohledu na obsah zůstavitelova pořízení pro případ smrti. Kromě toho obsahuje NOZ ustanovení o zaopatření některých osob, které byť nejsou či nemohou být dědici, mají přesto nárok na jistou míru zaopatření z pozůstalosti. Blíže viz kapitoly Nepominutelní dědici a právo některých osob na zaopatření.
Evidence právních jednání pro případ smrti
Chce-li zůstavitel pořídit pro případ smrti a chce-li zároveň mít jistotu, že jeho pořízení se neztratí, nebude neoprávněně změněno či zničeno a včas se na něj v dědickém řízení přijde, je vhodné využít služeb notáře.
a) Dědickou smlouvu, závěť, dovětek a některá jiná pořízení pro případ smrti (zejména prohlášení o vydědění, přikázání započtení na dědický podíl, povolání správce pozůstalosti, smlouvu o zřeknutí se dědického práva) a odvolání těchto jednání , pokud jsou pořízena ve formě notářského zápisu, je notář povinen evidovat bez zbytečného odkladu po jejich pořízení v tzv. Evidenci právních jednání pro případ smrti (dříve Centrální evidence závětí; § 35b zákona č. 358/1992 Sb.).
b) Pořízení pro případ smrti, která nejsou pořízena ve formě notářského zápisu (a tato forma pro ně není povinná, např. tedy závěť sepsaná a podepsaná vlastní rukou zůstavitele) se v Evidenci právních jednání pro případ smrti evidují, pokud jsou zůstavitelem svěřena notáři do jeho notářské úschovy.
Evidenci vede a spravuje Notářská komora ČR jako neveřejný seznam, ze kterého po smrti zůstavitele poskytne na žádost soudu, jiného státního orgánu, notáře pověřeného k vedení řízení o dědictví a osoby, která prokáže právní zájem, informaci o tom, zda existuje evidované pořízení pro případ smrti a u kterého notáře je uloženo.