Hlavní zásady dědického práva dle NOZ
1) Dědické právo (právo na dědictví nebo jeho část) vzniká smrtí zůstavitele, a to ze zákona, podmínkou ale je, že došlo k dědickému řízení (viz kapitola Dědické řízení). Osoba, která zemřela před zůstavitelem nebo současné s ním, nedědí.
2) Princip univerzální sukcese. Dědici nastupují do všech existujících práv a povinností, která na ně smrtí zůstavitele přechází, aniž by o nich konkrétně museli mít vědomost (na rozdíl od principu singulární sukcese, který se uplatní např. při přechodu práv a povinností z jedné určité smlouvy).
3) Odpovědnost za dluhy zůstavitele. Jedna z nejvýraznějších změn, kterou pro oblast dědického práva NOZ přinesl, spočívá v tom, že dědici dle NOZ odpovídají za dluhy zůstavitele v plném rozsahu (a nikoliv tedy do výše nabytého dědictví, jak tomu bylo dle OZ). Blíže k odpovědnosti za dluhy a k možnostem, jak ji omezit, viz kapitola Odpovědnost za dluhy.
4) Pro projednání dědictví se vždy použije právní úprava platná a účinná v době smrti zůstavitele, a to jak hmotněprávní (OZ nebo NOZ), tak procesněprávní (OSŘ nebo zákon o zvláštních řízeních soudních). Za platná se považují i pořízení pro případ smrti pořízená zůstavitelem ještě za účinnosti OZ, avšak splňující náležitosti dle NOZ (byť by dle OZ byla neplatná), a to za podmínky, že zůstavitel zemřel až za účinnosti NOZ.
Předpoklady dědění
• Smrt fyzické osoby Smrt člověka se prokazuje úmrtním listem vystaveným matrikou po prohlídce mrtvého těla, ve kterém je vyznačena doba smrti. Nelze-li tělo prohlédnout stanoveným způsobem, může osobu prohlásit za mrtvou soud, a to i bez návrhu. V prohlášení uvede datum, které platí za den smrti. Není-li jistota, zda určitá osoba přežila jinou osobu (což je v dědických vztazích klíčové), zakotvuje NOZ právní domněnky, že všichni zemřeli současně (typicky se uplatní např. v případě hromadné havárie apod.).
• Existence pozůstalosti Tedy existence majetku, který se může stát dědictvím.
• Existence způsobilého dědice Osoba, která se má stát dědicem, musí k tomu být způsobilá, a to jednak absolutně a jednak relativně. Absolutně způsobilá je osoba, která se dožila smrti zůstavitele (srov. též výše) a která má právní osobnost (s výjimkou nascitura, tedy počatého dítěte, které narodí-li se pak živé, může být dědicem zůstavitele, který zemřel v době od početí do narození tohoto dítěte). Dědicem mohou být i právnické osoby (na základě pořízení pro případ smrti), a to dle NOZ i takové, které mají teprve vzniknout, za podmínky, že vzniknou do jednoho roku od smrti zůstavitele. Relativně způsobilá je osoba, která s ohledem na svůj vztah k zůstaviteli není z dědického práva vyloučena, a to buď v důsledku dědické nezpůsobilosti anebo v důsledku úkonu zůstavitele (viz kapitola Vyloučení z dědického práva).
• Právní důvod Právním důvodem dědění je, jak bylo výše uvedeno, buď
– zákon; anebo
– zůstavitelovo pořízení pro případ smrti, kterým se povolává dědic (dědická smlouvy či závěť).
• Projev vůle nebo právně relevantní chování týkající se přijetí či odmítnutí dědictví (srov. kapitolu Dispozice s dědictvím)
Důsledky dědění
Smrt fyzické osoby je právní skutečností, která má za následek zánik právní osobnosti zemřelého (jeho způsobilosti být nositelem práv a povinností). V důsledku smrti fyzické osoby pak některá práva a povinnosti zcela zaniknou a jiná přejdou (v plném rozsahu či omezeně) na jiné subjekty, a to buď děděním, anebo jiným způsobem.
a) Práva, která jsou s ohledem na svou povahu nepřenositelná a smrtí osoby zcela zanikají, jsou zejména:
• Práva a povinnosti vyplývající z rodinně právních vztahů (např. vyživovací povinnost)
• Práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů (např. povinnost zaměstnance vykonávat práci a povinnost zaměstnavatele ji zaměstnanci přidělovat; již vzniklé peněžité nároky srov. níže)
• Práva a povinnosti vyplývající z plné moci (zanikají zcela, byla-li zemřelá osoba zmocněncem, a byla-li zemřelá osoba zmocnitelem, pro jejího zástupce dle plné moci platí pouze povinnost učinit nezbytné kroky, aby právní nástupci zemřelého neutrpěli újmu)
• Společné jmění manželů (ze zákona zaniká)
b) Práva, která přecházejí na jiné subjekty jinak než děděním, jsou zejména:
• Právo na ochranu osobnosti zemřelé osoby (ochrany osobnosti osoby se po její smrti může domáhat kterákoliv z osob jí blízkých)
• Nájemní právo k bytu (zemře-li nájemce, přechází nájemní právo k bytu na členy jeho domácnosti za podmínek upravených v § 2279 zákona č. 89/2012 Sb.)
• Peněžité nároky zaměstnance vůči zaměstnavateli (nárok na vyplacení dlužné mzdy a další peněžité nároky zaměstnance vůči zaměstnavateli přecházejí do výše odpovídající trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku postupně na manžela/děti/rodiče zemřelého, se kterými žil v den smrti ve společné domácnosti, a teprve částky převyšující tento nárok se stávají součástí pozůstalosti)
• Dávky sociálního zabezpečení, na něž vznikl oprávněnému nárok ještě před smrtí (nárok na částky splatné do dne smrti oprávněné osoby přechází postupně na manžela/děti/rodiče zemřelého, se kterými žil v den smrti ve společné domácnosti)
c) Ostatní práva a povinnosti přecházejí na dědice zemřelého podle pravidel dědického práva.