Pronajímatel může před uzavřením nájemní smlouvy požadovat složení určité peněžité částky – kauce. Podle právní úpravy účinné od 1.11.2011 nemusí již pronajímatel ukládat kauci na zvláštní bankovní účet.
Výše kauce může odpovídat nejvýše trojnásobku měsíčního nájemného a záloh na úhradu za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním bytu.
Kauce slouží k tomu, aby z ní mohl pronajímatel provést úhradu pohledávky nájemce resp. započtení na tyto pohledávky, a to pouze na
- pohledávky z dlužného nájemného a úhrad za služby
- na jiné pohledávky nájemce v souvislosti s nájmem (např. z práva náhrady škody způsobené na předmětu nájmu), přiznané vykonatelným rozhodnutím soudu nebo nájemcem písemně uznané. – Např. nájemce poškodil nábytek ve vlastnictví pronajímatele, pronajímatel podá žalobu na zaplacení dlužné částky, soud vydá rozsudek, nájemce se neodvolá, rozsudek nabude právní moci… a až poté může pronajímatel použít kauci na úhradu částky přiznané rozsudkem
- na jiné pohledávky nájemce, pokud se na tom nájemce a pronajímatel dohodnou
Pokud pronajímatel oprávněně čerpá kauci, má právo po nájemci písemně požadovat její doplnění do původní výše. Nájemce na to má 1 měsíc od písemné výzvy pronajímatele; nedoplnění prostředků je výpovědní důvod.
Vrácení kauce
Pronajímatel je povinen nevyčerpanou kauci včetně příslušenství (úroků) vrátit nájemci nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy nájemce byt vyklidil a předal pronajímateli, nedohodnou-li se jinak.