Dodavatel a spotřebitel se mohou dohodnout, že jejich případné spory se nebudou řešit před soudem, ale v rozhodčím řízení. Rozhodčí řízení je tedy alternativou k řízení soudnímu. Stejně jako rozsudek vydaný soudem je i rozhodčí nález vykonatelný (to znamená, že při nedobrovolném splnění je možné nález exekučně vynutit). Spotřebitel a prodejce se na rozhodčím řízení můžou dohodnout jak při uzavření smlouvy, tak i tehdy, když nějaký spor mezi nimi už vznikne. V obou případech se musí smlouva uzavřít písemně. V souvislosti se spotřebitelskými smlouvami se většinou tato smlouva nazývá rozhodčí doložka, někdy též rozhodčí smlouva.
Rozhodčí řízení má několik sporných výhod. Sporných zejména z hlediska zájmů spotřebitelů. Je především rychlejší než řízení před soudem, ale rychlost je kompenzována významnou redukcí procesních práv a záruk spravedlivého postupu. Rozhodčí řízení bývá neveřejné a není tak formální jako řízení před soudem. Výhodu stejně jako nevýhodu je možné spatřovat v jednoinstančnosti řízení – řízení je pak efektivnější, neboť není možné se proti rozhodnutí odvolat a spor se netáhne několik let. Je nepochybné, že by rozhodčí řízení mohlo být zvýšení komfortu spotřebitelů u takových typů smluv, kde lze předpokládat potřebu vymáhání nároku ve prospěch spotřebitele. V praxi bývá ovšem uzavírána rozhodčí doložka pouze tehdy, kdo to může být spotřebiteli k tíži (typicky v takových typech právních vztahů, kdy se očekává dlouhodobé především plnění za strany spotřebitele – úvěr, leasing apod.).
Další nevýhodou může být i to, že vykonatelnost rozhodčího nálezu nastává při doručení rozhodčího nálezu (může to být navíc o to větší problém, když není doručeno do vlastních rukou). Navíc se rozhodčí řízení může konat i bez ústního jednání (tím tedy strany sporu ztrácí možnost se účelněji obhájit). Problémem je také to, že pokud je jedna ze stran ve výrazně silnější pozici (obvykle dodavatel) a víceméně tuto rozhodčí smlouvu „vnutí“ straně slabší (obvykle spotřebitel), tak je velmi pravděpodobné, že budou jednostranně určena pravidla, za jakých se bude rozhodčí řízení konat. Například je vybrán rozhodce, který není nestranný a snaží se vyhovět prodávajícímu.
V praxi se dále často stává, že rozhodčí doložka není upravena na zvláštním listě, ale je „zakomponována“ do obchodních podmínek. Proto je nutné si veškerá tato ujednání nejprve přečíst a zvážit, zda v konkrétním případě raději nenakoupit výrobek (či služby) u jiné společnosti. Neboť tím, že souhlasíme s obchodními podmínkami a tedy tím i s rozhodčí doložkou, vylučujeme pravomoc soudu a vkládáme rozhodování sporu do rukou rozhodce. Je sice mnohdy možné se v takových případech domáhat neplatnosti této doložky u soudu (neboť takováto rozhodčí doložka může oslabovat práva spotřebitele – zejména právo na přístup k soudu), ale vzhledem k finančním nákladům řízení před soudem a dobou, po kterou se spor může vléci, je lepší raději se takovýmto ujednáním zkusit vyhnout.
Přesto, pokud u k uzavření rozhodčí doložky dojde, je možné se za splnění určitých podmínek domáhat její neplatnosti. Tyto podmínky jsou uvedeny v § 31 zákona o rozhodčím řízení a jedná se například o situaci, kdy nebyla straně dána možnost věc před rozhodci projednat (pozor, ale v rozhodčí doložce se může objevit věta, že řízení před rozhodcem bude probíhat pouze na základě písemných důkazů, potom se rozhodce skutečně nemusí ani nařizovat žádné ústní jednání), nebo například, že rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno.
Obecně platí, že rozhodčí doložka je v naprosté většině zneužívána či užívána k omezení spotřebitelských práv. Z těchto důvodu je vhodné na ni nikdy nepřistupovat.