PRO SMLOUVY UZAVŘENÉ OD 1.1.2011
Pro tyto smlouvy se uplatní nový zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. Tento zákon oproti předcházejícímu zavedl několik význačných prvků ochrany pro spotřebitele, a to:
- zákon se vztahuje prakticky na všechny typy úvěrů (úvěr, půjčka odložená platba, leasing…), které byly poskytnuty nebo přislíbeny spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem, kteří jsou dodavatelé; výjimkou – narozdíl od předchozího zákona – jsou již jen hypotéky a úvěry nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč (+ některé v praxi méně časté výjimky); ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru tak už zejména nebude možné obcházet ustanovením ve smlouvě, podle kterého se úvěr poskytuje na koupi / výstavbu / opravu / údržbu nemovitosti
- od smlouvy o spotřebitelském úvěru lze odstoupit bez uvedení důvodů ve lhůtě 14 dnů ode dne uzavření smlouvy nebo 14 dnů poté, co dodavatel poskytne spotřebiteli informace podle Přílohy č. 3; jednou z těchto informací je (písm. n) přílohy) informace o právu na odstoupení od smlouvy, lhůtě, během níž může být toto právo vykonáno, a dalších podmínkách pro výkon tohoto práva, včetně informace o povinnosti spotřebitele zaplatit čerpanou jistinu a příslušný úrok podle § 11 odst. 3, jakož i o částce úroku splatné za den. /Dle § 11 odst. 3 v případě odsotupení je spotřebitel povinen bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů od odeslání odstoupení, zaplatit věřiteli jistinu + smluvní úrok ve výši, na kterou by věřiteli vznikl nárok, pokud by k odstoupení od smlouvy nedošlo; jiná plnění po něm věřitel nesmí požadovat./ Odstoupit je třeba písemně, a to v souladu s informací uvedenou ve smlouvě o právu na odstoupení. Lhůta pro odstoupení je považována za zachovanou, je-li odstoupení odesláno věřiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat nejpozději v poslední den lhůty.
- Pokud smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje informace podle Přílohy č. 3, tak to nejen znamená, že se prodlužuje lhůta pro odstoupení, ale také právo spotřebitele uplatnit u věřitele porušení informační povinnosti, důsledkem čehož se spotřebitelský úvěr pokládá od počátku za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření této smlouvy uveřejněné ČNB a ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr jsou neplatná. (§ 8, zákona č. 145/2010 Sb.) Zatímco tedy podle dřívějšího zákona se úvěr úročil a ujednání se stávala neplatnými až ode dne oznámení, podle současného zákona se tak stane zpětně ode dne uzavření úvěru!
Příklad:
Smlouva o půjčce uzavřená mezi společností Ryhlé prachy, s.r.o. a panem Novákem dne 1.1.2011 neobsahuje povinné náležitosti podle Přílohy č. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, neobsahuje například dostatečné poučení o odstoupení.
Pokud je smlouva o půjčce spotřebitelským úvěrem, pan Novák může jednak odstoupit od smlouvy, jednak uplatnit u věřitele porušení informační povinnosti. Důsledkem uplatnění porušení informační povinnosti se úvěr pokládá za úročený pouze úrokem odpovídajícím zákonnému úroku z prodlení. Máme proto za to, že v případě uplatnění porušení informační povinnosti a současném (nebo následném) odstoupení bude dlužník povinen zaplatit věřiteli pouze jistinu a úrok odpovídající zákonnému úroku z prodlení. Pan Novák ale samozřejmě může uplatnit pouze jedno ze svých práv – zejm. nemusí odstupovat od smlouvy (důsledkem čehož ztratí výhodu splátek, pokud ji podle smlouvy měl); uplatnit porušení informační povinnosti by však měl určitě (zlevní tím úvěr a jinak nic neztratí).
VZOR uplatnění porušení informační povinnosti a odstoupení
PRO SMLOUVY UZAVŘENÉ PŘED 1.1.2011
Pro tyto smlouvy se uplatní zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru.
Tento zákon se vztahuje pouze na některé typy úvěrů: zaprvé musí jít o úvěr sjednaný mezi spotřebitelem a obchodníkem (viz výše), dále tento úvěr je poskytován na částku od 5.000 Kč do 800.000 Kč včetně, a nejedná se o úvěr, který je poskytován na koupi, výstavbu, opravu nebo údržbu nemovitosti nebo o některé další zákonem vyloučené typy úvěrů. Za spotřebitelský úvěr se při splnění uvedených podmínek považuje např. smlouva o půjčce, smlouva o úvěru, leasingová smlouva.
Zákon se pokouší chránit spotřebitele tím, že stanoví určité podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, např. že smlouva musí být uzavřena písemně a jedno její vyhotovení musí dostat do ruky spotřebitel (nestačí tedy například, že smlouva odkazuje na obchodní nebo úvěrové podmínky na internetu, aniž by tyto byly vytištěny a předány spotřebiteli), že smlouva musí obsahovat povinné údaje jako: maximální výše úvěru, výši jednotlivých splátek, jejich počet a přesné časové rozvržení, výši nebo způsob výpočtu dalších plateb, poučení o právu na předčasné splacení úvěru, RPSN neboli roční procentní sazbu nákladů na spotřebitelský úvěr. Pokud smlouva o spotřebitelském úvěru porušuje tyto podmínky, stanoví zákon sankci, o které si povíme níže.
Ukazatel RPSN slouží k porovnání jednotlivých úvěrových nabídek. Zjednodušeně řečeno znamená, o kolik procent se půjčená částka v průměru navýší každý rok. Zákon neukládá věřitelům povinnost uvádět RPSN, pokud nelze stanovit (vypočítat). O takový případ se jedná tehdy, když v době uzavření úvěru nejsou známy všechny údaje, z nichž se RPSN vypočítává – např. není známa výše půjčky nebo půjček, výše a termíny jednotlivých splátek atd.
Pokud smlouva o úvěru, na niž se zákon vztahuje, nesplňuje výše uvedené podmínky, např. neuvádí výši RPSN nebo uvádí RPSN v nesprávné výši atd., může spotřebitel uplatnit sankci, kterou za toto porušování zákon stanoví – touto sankcí je, že se úvěr pokládá za úročený ve výši diskontní sazby ČNB platné v době uzavření úvěru a smluvní ustanovení o úrocích a dalších platbách za úvěr se stávají neplatnými. To však platí až ode dne, kdy spotřebitel tuto sankci uplatní u věřitele. Tato sankce tak má největší význam na počátku splácení úvěru a je prakticky nulový ve chvíli, kdy se spotřebitel ocitne v prodlení, jehož následkem je obvykle okamžitá splatnost zbytku dluhu a nástup sankcí z prodlení, na které se již zákon o spotřebitelském úvěru nevztahuje.
Zákon stanovuje ještě některé další dílčí povinnosti věřitele:
RPSN má věřitel povinnost uvádět nejen v samotné smlouvě, ale také v reklamě, pokud v ní inzeruje některé konkrétní údaje o úvěru, jako např. úrokovou sazbu nebo počet a výši splátek.
Věřitel má povinnost umožnit předčasné splacení úvěru a neúčtovat si za to žádné poplatky. Naopak spotřebitel má nárok na snížení plateb se spotřebitelským úvěrem souvisejících ve spravedlivé míře (tak, aby předčasným splacením spotřebitel ani věřitel nezískali nepřiměřený prospěch na úkor druhého).
Dozor nad dodržováním zákona vykonává Česká obchodní inspekce, které lze směřovat případné stížnosti na jeho nedodržování (viz dále).
Na závěr je třeba říci, že zákon o spotřebitelském úvěru neposkytuje dostatečnou ochranu spotřebitelům. Neposkytuje např. ochranu úvěrům, které jsou účelově vázané na opravy bytu, nestanoví povinnost informovat spotřebitele o některých zásadních podmínkách úvěru ještě před samotným uzavřením smlouvy o úvěru a umožňuje, aby věřitelé splnili povinné náležitosti smlouvy způsobem, který je ve výsledku pro spotřebitele prakticky nedostupný pro svou nepřehlednost, složité formulace, malá písmenka apod. Tyto nedostatky se bude snažit napravit nový zákon o spotřebitelských úvěrech, který by měl být účinný od 1. 1. 2011.