Všechny výše zmíněné nároky na náhradu škody včetně nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích v rámci ochrany osobnosti podléhají promlčení. Promlčecí doba jsou dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, a to v takovém rozsahu, aby bylo možné právo na náhradu škody uplatnit u soudu (tzv.subjektivní lhůta). U některých typů škod se navíc uplatní objektivní lhůta (nezávislá na tom, kdy se poškozený o škodě dozvěděl), která se počítá ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla. U běžné škody to jsou tři roky, u škody způsobené úmyslně deset let. U škody na zdraví se objektivní lhůta neuplatní.
Nároky, pro které platí subjektivní i objektivní lhůta, se promlčí uplynutím první z nich (uplynutím subjektivní lhůty, nejpozději však uplynutím objektivní lhůty).
Bezdůvodné obohacení se promlčí v subjektivní lhůtě dva roky a v objektivní lhůtě tři roky.
U práva požadovat finanční zadostiučinění v rámci ochrany osobnosti je promlčecí doba obecná (jako u jiných peněžních nároků), tři roky ode dne, kdy právo mohlo být u soudu uplatněno poprvé.
U jednotlivých nároků na náhradu škody běží lhůty promlčení zvlášť, např.:
– u náhrady ztráty na výdělku při pracovní neschopnosti počíná promlčecí lhůta běžet v okamžiku, kdy poškozenému byla vyplacena poslední dávka nemocenského a kdy tedy může ztrátu na výdělku blíže specifikovat,
– u náhrady ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti počíná promlčecí lhůta běžet v okamžiku, kdy poškozený začne dosahovat zmenšeného výdělku,
– u ztížení společenského uplatnění počíná promlčecí lhůta běžet od okamžiku, kdy bylo možné vydat znalecký posudek, tj. zpravidla jeden rok poté, kdy došlo ke škodě na zdraví,
– u bolestného začne promlčecí doba běžet od okamžiku stabilizace bolesti, kdy lze provést bodové ohodnocení bolesti, atd.
Pokud poškozený řádně uplatní škodu v trestním řízení a tohoto řízení se řádně účastní, po dobu trestního řízení promlčecí doba neběží.
Promlčení nároku samo o sobě nebrání jeho úspěšnému uplatnění u soudu. Záleží na tom, jestli žalovaný vznese námitku promlčení. Pokud tak neučiní, žalovaný u soudu uspěje i s promlčeným nárokem. Nutno podotknout, že v případě, kdy je žalovaný zastoupen advokátem, je promlčení zpravidla první možnost obrany, kterou advokát zkoumá. Riziko u promlčeného nároku spočívá jednak v tom, že nárok nemusí být přiznán, jednak v tom, že v případě prohry sporu žalobce obvykle ponese náklady řízení protistrany.