Dále je v této části (od §100 zákona č. 40/1964 Sb.) upraveno tzv. promlčení. Promlčení znamená, že v případě, kdy někdo nevykoná nebo neuplatní určité právo ve stanovené lhůtě (promlčecí doba), soud mu toto právo nepřizná, pokud druhá strana namítne promlčení. Promlčení tedy neznamená automaticky nemožnost domoci se práva, které je sice promlčeno, ale stále existuje. Například žalovaný dlužník musí tedy u soudu uvést, že dluh resp. pohledávka žalobce byla již promlčena (námitka promlčení), ale soud nemá povinnost dlužníka na tuto možnost upozornit, dokonce by jej v tomto smyslu neměl ani nijak poučovat. Když žalovaný promlčení nenamítne, soud musí právo na zaplacení dluhu žalobci přiznat. Z důvodu procesní opatrností by tedy měl žalovaný namítat promlčení vždy, i když si nebude jist, zda k promlčení došlo.
Promlčecí doba v občanském právu je obecně tříletá a počítá se od okamžiku, kdy mohlo být právo vykonáno poprvé tj. poprvé uplatněno např. u soudu. Tato úprava se týká práv z většiny smluv. U peněžitých závazků (např. ze smlouvy o půjčce) počíná promlčení běžet dnem splatnosti dluhu. Splatnost nejčastěji vyplývá ze smlouvy. Pokud se jedná o dluh splatný ve splátkách, počíná běžet promlčecí doba u každé splátky zvlášť. Pokud se jedná o závazkový vztah vzniklý z odpovědnosti za škodu, nastává splatnost a tedy počátek běhu promlčecí doby okamžikem uplatnění škody (věřitel pošle dopis s vyčíslením škody dlužníkovi).
Příklad: Někdo si od vás půjčí peníze a má je podle dohody vrátit 22. 10. 2006. Znamená to, že již 22. 10. 2006 máte právo na vrácení dluhu a v zásadě můžete podat k soudu žalobu a dožadovat se v ní, aby vám peníze dlužník vrátil. To znamená, že 22. 10. 2006 mohlo být právo na vrácení peněz uplatněno poprvé a od tohoto okamžiku se počítá doba tří let (tj. do 22. 10. 2009), kdy může bez rizika námitky promlčení dojít k tomuto uplatnění, tj. k podání žaloby k soudu. Je třeba dodat, že není vhodné podávat žalobu již v den, kdy se dluh stal splatným a je vhodné dlužníka k zaplacení dluhu před žalobou vyzvat z důvodu nákladů soudního řízení.
Promlčecí doba se přeruší v okamžiku, kdy žalobu podáte. Žalobu musíte doručit včas tedy nejpozději poslední den promlčecí lhůty přímo soudu – v tento den musí být žaloba fyzicky u soudu a nestačí ji dát poslední den poštovní přepravě (což je možné pouze v případě procesních lhůt stanovených procesním předpisem – občanským soudním řádem a platí např. při podání odvolání).
PROMLČECÍ LHŮTY VE ZVLÁŠTNÍCH PŘÍPADECH
- Odpovědnost za škodu a bezdůvodné obohaceníU práv vyplývajících z odpovědnosti za škodu (např. škoda na zdraví i věcech způsobená vadou koupeného zboží, škoda na zdraví i na věcech způsobená řidičem při nehodě, škoda způsobená trestným činem) nebo u práv z bezdůvodného obohacení (např. když někdo omylem plní povinnost za jiného, ten jiný se bezdůvodně obohatí, nebo když někdo plní z neplatné smlouvy) je promlčecí lhůta dvouletá od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o škodě nebo o bezdůvodném obohacení a o tom, kdo je povinen k náhradě nebo vrácení. Pokud jde o škodu na zdraví, běží pouze tato dvouletá promlčecí doba, ale pro jiné případy platí však ještě další lhůty, do kdy se výše uvedená práva nejpozději promlčí – je dána maximální doba promlčení pro případ, že se o původci škody či o bezdůvodném obohacení nedozvíte. Lhůta tříletá běží od okamžiku, kdy ke škodě (resp. k události, z níž škoda vznikla) nebo k bezdůvodnému obohacení došlo. Pokud se však jedná o úmyslně způsobenou škodu či úmyslné bezdůvodné obohacení, běží namísto tříleté promlčecí doby lhůta desetiletá od okamžiku, kdy došlo ke škodě či obohacení. Každá lhůta (tj. uvedená dvouletá závislá na vašich informacích i ta delší tříletá nebo desetiletá ) běží samostatně a nezávisle, to znamená, že právo se promlčí po uplynutí kterékoliv z nich.Příklad: pokud vám někdo způsobil z nedbalosti škodu na majetku (nikoliv na zdraví) před 2 lety a vy se nyní dozvíte, kdo to byl – zbývá vám pouze 1 rok, než se vaše právo na náhradu škody promlčí.
- PřepravaU přepravy s výjimkou přepravy osobní se práva promlčují za jeden rok.
- Právo pravomocně přiznanéBylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu (zejm. správního orgánu ve správním řízení), promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno.Příklad: Od exekutora přijde usnesení o nařízení exekuce ze dne 1.1.2011 a píše se na něm, že toto usnesení bylo vydáno na základě vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 1.1.2006. Tento dluh není promlčený, protože se zde neuplatní obecná tříletá lhůta, nýbrž lhůta desetiletá, která počíná běžet ode dne, kdy mělo být podle vykonatelného rozsudku plněno.
- Uznání dluhuBylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše (uznání dluhu), promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty.
- Úroky a opětující se plněníÚroky a opětující se plnění se promlčují ve třech letech. V této lhůtě se promlčují také úroky a opětující se plnění pravomocně přiznané nebo písemně uznané, pokud k jejich splatnosti došlo po právní moci rozhodnutí nebo po uznání.Příklad: Podle rozsudku okresního soudu v Chomutově, právní moc dne 1.1.2007 má otec platit výživné na nezletilé dítě ve výši 2.000,- Kč měsíčně k rukám matky, a dosavadní dluh má splatit do 1 měsíce po právní moci rozsudku. Dne 1.1.2011 přichází matka s tím, že otec neplatil ani před vydáním rozsudku, ani po něm, a chtěla by výživné vymáhat. Bude část dluhu na výživném již promlčena? Pro dluh na výživném vzniklý před právní mocí rozsudku a tímto rozsudkem přiznaný běží promlčecí lhůta desetiletá, dluh tedy promlčen není. Část dluhu vzniklého po právní moci rozsudku však promlčena je, neboť se jedná o opětující se plnění se splatností po právní moci rozsudku, kterým je přiznáno, a promlčecí lhůta je tříletá. Promlčený tedy není dluh před vzniklý před právní mocí rozsudku a dluh na výživném se splatností od 1.1.2008.
Vedle promlčení existuje ještě tzv. prekluze (§ 583 zákona č. 40/1964 Sb.), která znamená, že po uplynutí stanovené lhůty právo nebo povinnost úplně zaniká a z toho plyne, že žalovaný nemusí ani tuto prekluzi v řízení namítat a soud k ní přihlédne z vlastní iniciativy. Občanský zákoník výslovně stanoví, v jakých případech dochází v občanském právu k prekluzi (k zániku práva) např. dojde-li k pozdní reklamaci vad koupeného zboží.
Pro počítání lhůt pro účely promlčení nebo prekluze podle občanského zákoníku platí:
Počítání času
§ 122
(1) Lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek. Polovinou měsíce se rozumí patnáct dní.
(2) Konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty na jeho poslední den.
(3) Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Jelikož se jedná o poměrně složitou záležitost, je vhodné v případě, kdy existují pochybnosti o tom, jestli bylo něco promlčeno či zda došlo k prekluzi, obrátit se na právníka/advokáta.
Institut promlčení a prekluze se používá i v jiných právních odvětvích, kde je případně vždy upraven samostatně, pokud jde o jednotlivé situace, kdy se uplatní, nebo o stanovení lhůt apod. Obchodní zákoník, pro něhož je občanský zákoník subsidiárním tedy podpůrným právním předpisem, obsahuje zčásti vlastní zvláštní úpravu promlčení. Trestní zákoník upravuje promlčení trestnosti trestných činů. Prekluze je významná v právu správním, kde se často jedná o zánik práva státu (např. prekluze práva státního orgánu na vrácení neprávem přijatých dávek, prekluze práva státu na vyměření daně po určité době).
Případové studie
Dluh, kterého se věřitel domáhá, je už starší než 3 roky. Znamená to, že je promlčený, a jak to poznám?
Tříletá promlčecí lhůta je lhůta obecná, která se uplatní vždy, pokud se nejedná o zvláštní případ promlčení. Při posuzování promlčení je tedy v první řadně nutno se soustředit na otázku, zda se jedná o obecný nebo zvláštní případ promlčení.
1) První otázkou, kterou si musíme klást, je zda se nejedná o dluh pravomocně přiznaný. Obecná tříletá promlčecí lhůta se uplatní jen v případě, že dluh nebyl přiznán rozhodnutím soudu nebo státního orgánu. Pokud byl dluh přiznán pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, uplatní se v soukromém právu vždy lhůta desetiletá. Takovým rozhodnutím může být např. rozsudek, platební rozkaz, správní rozhodnutí, ale i výkaz nedoplatků či platební výměr v některých případech (např. u dluhu na pojistném na zdravotní pojištění, u kterého ale zákon obsahuje zvláštní úpravu promlčení). Promlčecí lhůta běží ode dne, kdy mělo být dle rozhodnutí plněno; od tohoto okamžiku má věřitel 10 let na to, aby podal návrh na nařízení exekuce / výkonu rozhodnutí, pokud to nestihne, bude dluh promlčen, což může dlužník namítnout v odvolání proti usnesení o nařízení exekuce nebo návrhem na zastavení exekuce.
Příklad: Jesliže dlužník přichází s dokumentem, v němž je označen jako „povinný“ a věřitel je označen jako „oprávněný“, nacházíme se ve stadiu exekuce / výkonu rozhodnutí. Jedná se tedy o dluh pravomocně přiznaný, neboť exekuce může být nařízena jen na základě vykonatelného rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu. Jedinou výjimkou by byl dluh přiznaný rozhodčím nálezem, vydaným na základě neplatné rozhodčí doložky uzavřené ve spotřebitelské smlouvě, kde zatím však neexistuje stabilní judikatura o tom, zda je možné takovou okolnost namítat až ve stadiu exekuce. Naopak jestliže dlužník přichází s aktuálním dokumentem, v němž je označen jako „žalovaný“ a věřitel jako „žalobce“, nachází se ve stadiu nalézacího řízení, a pokud toto řízení ještě běží (nedošlo k jeho pravomocnému skončení), je třeba otázku promlčení posoudit podle promlčecích lhůt stanovených pro dosud pravomocně nepřiznané právo (nejčastěji podle obecné tříleté lhůty).
2) Dále je třeba se podívat na další případy zvláštní doby promlčení (náhrada škody? bezdůvodné obohacení? uznání dluhu…?). Zpravidla pokud se jedná o dluh vyplývající přímo ze smlouvy, uplatní se obecná promlčecí doba tříletá.
3) Velmi časté jsou situace, kdy dluh dosud pravomocně nepřiznaný je splatný ve splátkách. Zejména se jedná o dluhy z půjček, úvěrů, leasingových smluv, kupních smluv na splátky apod. V těchto případech je nutné ptát se, kdy nastala splatnost té které části dluhu. Datum uzavření smlouvy není rozhodující. Pokud dlužník již nějakou dobu splátky neplatí a ptá se, zda již dluh není promlčený, je nutné nejdříve ověřit, zda nedošlo ze strany věřitele k zesplatnění dluhu. K tomu mohlo dojít dopisem, v němž věřitel využívá své právo v případě prodlení dlužníka zesplatnit dluh (právo musí být zakotveno ve smluvních podmínkách), případně k zesplatnění může dojít i automaticky, jakmile se dlužník ocitne v prodlením delším než X dní (pokud takto bylo sjednáno ve smluvních podmínkách). Zesplatnění znamená, že veškeré dosud nesplatné splátky se stávají splatnými dnem zesplatnění (doručením dopisu o zesplatnění dlužníkovi / datem vyplývajícím ze smluvních podnímek). Pro každou splátku před zesplatněním pak běží promlčecí doba samostatně, pro splátky původně splatné po zesplatnění běží promlčecí doba od zesplatnění. Pokud k zesplatnění nedošlo, běží promlčecí doba od splatnosti každé splátky zvlášť. Zpravidla se bude jednat o obecnou tříletou promlčecí dobu.
Pokud si za probíhajícího nalézacího řízení před soudem nejsme jisti, zda dluh je promlčen, je lepší pro jistotu vždy promlčení namítnout.