Právní řád tvoří, jak bylo řečeno výše, právní předpisy. Za nejvýznamnější právní předpis považujeme v ČR zákon, resp. ústavní zákon. Kromě zákonů ale dále hrají významnou úlohu také předpisy tzv. nižší právní síly. Mezi tyto předpisy patří na území ČR zejména nařízení vlády a vyhlášky ministerstev, případně předpisy jiných ústředních orgánů státní správy. Některé otázky týkající se územní správy či samosprávy jsou upraveny ve vyhláškách krajů a obcí. Ty však nemají celorepublikovou platnost. To, že se o těchto předpisech říká, že mají nižší právní sílu, především znamená, že nesmí odporovat předpisu vyššího stupně právní síly (např. vyhláška nesmí odporovat zákonu). Nejvyšší právní sílu mají na území ČR ústavní zákony, po nich následují zákony ostatní, pak nařízení vlády a nakonec vyhlášky ministerstev. Předpisy nižší právní síly zpravidla upravují méně závažné otázky nebo by měly sloužit k doplnění, konkretizování nebo jinému rozvinutí toho, co se nevejde do zákona, je potřeba to častěji měnit atp. Jestliže je předpis nižší právní síly v rozporu s předpisem právní síly vyšší, je neplatný.
Zvláštní postavení v hierarchii právních předpisů mají mezinárodní smlouvy podle Článku 10 Ústavy ČR.
Nařízení Evropské Unie mají mít přednost před právní úpravou obsaženou v právních předpisech České republiky jako členského státu Evropské Unie, pokud je mezi nařízením EU a právním předpisem ČR rozpor (to se týká i zákonů), to znamená že soudy by měly rozhodovat v souladu s nařízeními EU.