Jak bylo uvedeno výše, dělíme pro větší přehlednost právní řád na podskupiny norem práva soukromého a práva veřejného. Právní odvětví, která řadíme do skupiny soukromého práva, upravují takové právní vztahy, ve kterých mají účastníci po právní stránce navzájem rovné postavení (i tehdy jestliže subjektem právního vztahu je stát). Ani jeden z účastníků vztahu nevystupuje v právním vztahu z pozice veřejné moci. Účastníci mohou mít a často mají například ekonomicky nebo sociálně nerovné postavení, po právní stránce však nikoliv. Mezi soukromoprávní odvětví patří např. občanské právo, obchodní právo, pracovní právo a z větší části právo rodinné atd.
Ve veřejném právu naproti tomu vystupuje vždy alespoň jeden subjekt jako nositel veřejné moci (např. státní úřad při plnění svých úkolů). Práva a povinnosti veřejného orgánu jsou při výkonu veřejné zprávy jiné než postavení například obchodní společnosti nebo fyzické osoby. Disponuje donucovacími prostředky, jeho representant požívá širší ochrany atp. Do oblasti veřejného práva patří například trestní právo, správní právo, ústavní právo nebo právo sociálního zabezpečení.
Význam rozlišování na právo soukromé a veřejné spočívá v tom, že právní odvětví patřící do jedné z těchto dvou skupin mají určitý společný základ. Například některé obecné pojmy nebo zásady, které upravuje právo občanské mají takzvanou obecnou platnost i pro ostatní právní odvětví občanského práva. Právo veřejné má často obdobné věci upraveny odlišně. Zároveň se tyto rozdíly projevují i v procesu aplikace těchto práv nebo uplatňování jejich ochrany.