Úpadek je obecně řečeno stav, kdy dlužník není schopen dostát svým závazkům.
Dlužník je v úpadku, pokud
• má více věřitelů, a zároveň
• má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a zároveň
• tyto závazky není schopen plnit (§ 3 odst. 1 IZ) = tzv. platební neschopnost.
Má se za to, že dlužník není schopen plnit své závazky (= má se za to, že dlužník je v platební neschopnosti), pokud:
– dlužník zastavil platby podstatné části svých závazků
– nebo neplní své závazky po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti
– nebo není možné dosáhnout uspokojení některého z věřitelů výkonem rozhodnutí nebo exekucí
– nebo na výzvu soudu nedoložil seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ (§ 3 odst. 2 IZ) – seznam majetku, seznam závazků (ne v případě návrhu na oddlužení), seznam zaměstnanců, listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek
Teoreticky lze uvést i jiné okolnosti, které svědčí o úpadku, než které zákon jako důkaz úpadku výslovně předpokládá. V takovém případě je potřeba skutečně velmi dopodrobna vylíčit všechny skutečnosti a prokázat je, aby z návrhu samotného přímo vyplývalo, že dlužník je v úpadku.
Obdobně jako v případě úpadku lze dle zákona postupovat i v případě “hrozícího úpadku“, který nastává tehdy, lze–li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých závazků.
• Insolvenční řízení je procesní postup zjištění úpadku a jeho řešení jedním z dále uvedených způsobů.
• IZ = zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon. Podle insolvenčního zákona lze úpadek řešit vícero způsoby.
Způsoby řešení úpadku dle IZ
* u právnické osoby:
* reorganizace
* konkurz
* oddlužení (není-li právnická osoba podle zákona považována za podnikatele a nemá dluhy z podnikání)
* u fyzické osoby – podnikatele:
* konkurz
* oddlužení (nemá-li dluhy z podnikání, přičemž některé dluhy z podnikání oddlužení nevadí – viz dále)
u fyzické osoby nepodnikatele:
* konkurz
* oddlužení
* zvláštní způsoby řešení úpadku dle IZ např. nepatrný konkurz
• Nepodnikatel znamená, že dlužník není podle zákona (NOZ, živnostenský zákon) podnikatelem. Podnikatelem je osoba, která splňuje následující podmínky: samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku.
• Dluh z podnikání je dluh vzniklý v přímé souvislosti s podnikatelskou činností (např. dluh na dani z příjmu OSVČ, dluh za zboží nakoupené k podnikání apod.).
Způsob získávání příjmu v době podání návrhu na oddlužení není rozhodný – dlužník může být zaměstnanec, poživatel důchodu, stejně jako OSVČ.
Výjimka: Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku oddlužením, jestliže
a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, přičemž se má za to, že věřitel souhlasí, pokud nejpozději spolu s přihláškou své pohledávky výslovně nesdělí, že s řešením úpadku oddlužením nesouhlasí, a toto své stanovisko odůvodní, nebo
b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka po obdržení zprávy insolvenčního správce o splnění rozvrhového usnesení nebo poté co soud zrušil konkurz proto, že zjistil, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující; přitom se nepřihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty
c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.
• Oddlužení je tedy způsob řešení úpadku určený především fyzickým osobám nepodnikatelům. Tato kapitola se věnuje oddlužení, ohledně jiných způsobů řešení úpadku využijte prosím na jiné zdroje.
Původní idea zákona,
kterou je potřeba mít na paměti a v souvislosti s ní uvažovat o situacích, které nejsou zákonem ani praxí zcela upraveny, je taková, že oddlužení má pomoci obyčejným lidem, kteří se dostali do pasti zejména spotřebitelských úvěrů, ať již svojí vinou nebo vinou okolností, které nemohli ovlivnit. Podmínkou oddlužení na straně dlužníků je poctivá snaha, byť za cenu krátkodobého strádání (prodej všeho majetku a srážky nebo splátky, ponechávající příjem na hranici minima), splatit věřitelům co nejvíce. Za to soud a insolvenční správce dohlížejí na věřitele, aby vymáhali své pohledávky pouze v mezích zákona a je možné, že část dluhů bude dlužníkovi po skončení oddlužení odpuštěna. Dlužník by rozhodně neměl nějak přemýšlet o tom, jak své věřitele podvést nebo jak z oddlužení vybruslit nějak snadno. Měl by k oddlužení přistupovat zodpovědně a snažit se uspokojit maximum svých závazků i nad rámec svých zákonných povinností. Cílem oddlužení je uspokojení maxima (v ideálním případě 100%) pohledávek všech věřitelů klienta za zákonem regulovaných podmínek, které umožňují dlužníkovi uspokojení jeho základních potřeb. Zákon má také výchovný cíl, během oddlužení by měl dlužník uvažovat rovněž o hospodaření se svým majetkem a se svými příjmy a nastavit si pokud možno pravidla ve svém životě, která opakování zadlužení zabrání. V zahraničí jsou např. povinné kurzy, v nichž se dlužníci učí hospodaření a základům ekonomie a práva.