Vdovský (vdovecký) důchod
Vdovským důchodem se v tomto článku míní rovněž vdovecký důchod.
Vdovským důchodem se částečně nahrazuje příjem zemřelého „živitele“. Vdova tak může po úmrtí manžela požádat o tento důchod. Má na něj nárok v případě, že zemřelý manžel pobíral starobní nebo invalidní důchod. Dále na něj má nárok, pokud zemřelý manžel splnil ke dni smrti podmínku potřebné doby pojištění na invalidní důchod) nebo podmínky nároku na starobní důchod. Takže manžel tyto důchody nepobíral, ale pokud by o ně požádal, měl by na ně nárok – o tom, za jakých podmínek je na starobní nebo invalidní důchod nárok, je pojednáno již výše. Na vdovský důchod má také nárok v případě, kdy by manžel zemřel následkem pracovního úrazu (tedy v tomto případě by manžel ani nemusel mít nárok na pobírání starobního či invalidního důchodu).
Vdovský důchod náleží po dobu jednoho roku od smrti manžela. Ovšem při splnění určitých podmínek má vdova na tento důchod nárok i po uplynutí tohoto jednoho roku – odst. 2 § 50 zákona č. 155/1995 Sb. Je to například za situace, kdy pečuje o nezaopatřené dítě. Nárok na vdovský důchod zaniká uzavřením nového manželství a také právní mocí rozhodnutí soudu, že vdova úmyslně způsobila smrt manžela.
Výše vdovského důchodu se skládá ze základní výměry a z procentní výměry. Základní výměra je v současnosti 9% průměrné mzdy měsíčně a procentní výměra činí 50 % procentní výměry starobního nebo invalidního důchodu ve třetím stupni, na který měla nárok zemřelá osoba v době smrti.
Žádost o vdovský důchod sepisuje s občany okresní správa sociálního zabezpečení příslušná podle místa trvalého pobytu.