Invalidní důchod
Od 1.1.2010 je zaveden nový systém dělení invalidních důchodů. Původní úprava vycházela z dělení důchodů na dvě skupiny, a to na invalidní důchod plný a částečný. Nově je zavedena soustava třístupňová, která počítá s dělením na invaliditu I., II. a III. stupně a počítá s poklesem pracovní schopnosti nejméně o 35 %.
Jestliže pracovní schopnost poklesla:
1) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, 2) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, 3) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.
Kdy tedy vzniká nárok na invalidní důchod? Není to tak, že když je někdo dlouho nemocný, tak má automaticky nárok na invalidní důchod. Pro to, aby mu tento nárok vznikl, je třeba, aby dotyčný splnil ještě nějaké další podmínky. Pojištěnec bude mít nárok na invalidní důchod, pokud se stal invalidním, nedosáhl věku 65 let a získal potřebnou dobu pojištění.
Podmínky nároku na invalidní důchod
Pro získání invalidního důchodu musí být splněno několik podmínek. Za prvé, pojištěnec musí být uznán invalidním lékařem okresní správy sociálního zabezpečení. Ten při posuzování vychází zejména z nálezu ošetřujícího lékaře (tedy toho lékaře, u kterého se nemocný léčí) a z výsledku vlastního vyšetření. Za invalidního je potom pokládán ten pojištěnec, u kterého z důvodu dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu poklesla schopnost soustavné výdělečné činnosti minimálně o 35 % nebo který je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek.
Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
Při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu: a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.
Za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Za stabilizovaný zdravotní stav se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se určuje v celých číslech.
Za druhé musí pojištěnec splnit potřebnou dobu pojištění. Potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod činí u pojištěnce ve věku
do 20 let – méně než jeden rok
20 – 22 let – jeden rok
22 – 24 – dva roky
24 – 26 – tři roky
26 – 28 – čtyři roky
nad 28 let – pět roků
Tato doba pojištění se zjišťuje z období před vznikem plné invalidity a u pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních deseti roků před vznikem plné invalidity.
Pro osoby, u nichž invalidita nastala po 38. roku je rozhodná doba 20 let před vznikem invalidity a potřebná doba pojištění činí 10 roků. Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v kterémkoliv období deseti roků dokončeném po vzniku invalidity.
Dobu pojištění ovšem nemusí splňovat ten pojištěnec, který se stal invalidním následkem pracovního úrazu. V tom případě postačí pro uznání invalidity pouze skutečnost, že invalidita vznikla v důsledku pracovního úrazu.
Výměra invalidního důchodu
Výše invalidního důchodu se skládá ze základní výměry a procentní výměry. Výše základní výměry invalidního důchodu ve všech třech stupních činí 9% průměrné mzdy měsíčně. Výše procentní výměry invalidního důchodu činí za každý celý rok doby pojištění:
a) 0,5 % výpočtového základu měsíčně, jedná-li se o invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně,
b) 0,75 % výpočtového základu měsíčně, jedná-li se o invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně,
c) 1,5 % výpočtového základu měsíčně, jedná-li se o invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně;
Řízení o přiznání invalidního důchodu
Řízení se zahajuje na žádost, která se podává místně příslušné okresní správě sociálního zabezpečení. Tuto žádost podává pojištěnec, který se po poradě se svým ošetřujícím lékařem domnívá, že jeho zdravotní stav odpovídá invaliditě. Invalidita bude potom posouzena lékařem okresní správy sociálního zabezpečení. Proti samotnému posudku o zdravotním stavu nelze podat ani odvolání ani jiný opravný prostředek. Je třeba počkat na rozhodnutí správního orgánu ve věci žádosti a teprve potom je možné toto rozhodnutí napadnout (v tomto rozhodnutí bude i poučení o možnostech podání opravného prostředku).