Práce přesčas je práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn.
Lze rozlišit práci přesčas:
- Nařízenou zaměstnavatelemZaměstnavatel může nařídit práci přesčas jen z vážných provozních důvodů, a to i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami a při splnění stanovených podmínek i na dny pracovního klidu. Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce.
- Dohodnutou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelemNa základě dohody se zaměstnancem lze požadovat práci přesčas nad rozsah výše uvedený, nejvýše však v rozsahu v průměru 8 hodin v jednotlivých týdnech, kdy průměr se počítá za období 26 týdnů (cca půl roku).
- Další dohodnutá práce přesčas ve zdravotnictvíVe zdravotnictví s nepřetržitým provozem lze dohodnout práci přesčas nad rámec celkového rozsahu práce přesčas, a to za podmínek stanovených v § 93a, zákona č. 262/2006 Sb.
Odměna za přáci přesčas
Za dobu práce přesčas přísluší zaměstnanci mzda, na kterou mu vzniklo za tuto dobu právo, a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku. To však neplatí, pokud mzda byla sjednána již s přihlédnutím k případné práci přesčas. V takovém ujednání musí být současně sjednán rozsah práce přesčas, k němuž se při stanovení mzdy přihlíží. Tento rozsah může činit maximálně 150 hodin za kalendářní rok a u vedoucích zaměstnanců maximálně rozsah podle výše uvedeného bodu ad 2.