Každé peněžité plnění v pracovněprávním vztahu musí respektovat zásadu zákazu diskriminace. Ta říká, že za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná odměna. K faktorům nesouvisejícím s hodnotou práce, jakými může být i pohlaví nebo věk zaměstnance, zaměstnavatel přihlížet nesmí.
Zákoník práce navíc napovídá, podle jakých kritérií se má výše mzdy stanovovat: půjde o složitost, odpovědnost a namáhavost práce, obtížnost pracovních podmínek, pracovní výkonnost a dosahování pracovních výsledků. Pro posouzení složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce je možné vycházet z toho, jaké vzdělání či dovednosti jsou pro výkon práce potřeba, jak je předmět práce složitý, náročný na řízení a organizaci, jaké z něj mohou vyplynout škody a ohrožení zdraví a bezpečnosti, jak je fyzicky, smyslově a duševně namáhavý a jaké negativní vlivy zde působí. Obtížnost pracovních podmínek se posuzuje především podle rozvržení pracovní doby a škodlivosti nebo obtížnosti dané působením jiných negativních vlivů pracovního prostředí a podle jeho rizikovosti. Konečně pracovní výkonnost posuzujeme podle intenzity a kvality prováděných prací, pracovních schopností a pracovní způsobilosti a výsledky práce podle jejich množství a kvality.
Otázky a odpovědi
V našem oddělení dostáváme všichni stejnou mzdu, muži i ženy. Zaměstnavatel má totiž strach z popotahování kvůli diskriminaci. Jádrem práce mužů v našem oddělení jsou přitom těžké manuální práce, při kterých nám ženy spíše asistují. Je v takovém případě stejná odměna všem správná?
Z výše uvedeného výkladu vyplývá, že stejná odměna náleží pouze za práci stejné hodnoty. Pokud má Vaše práce pro zaměstnavatele vyšší hodnotu než práce vašich kolegyň, tj. zejména pokud je namáhavější, pracujete výkonněji nebo dosahujete lepších pracovních výsledků, máte právo, aby toto výše vaší mzdy zohlednila. Pokud tomu tak není, jste obětí diskriminace v pracovněprávních vztazích Vy.